Lev je vrcholový predátor Afriky, jeho hlavní kořistí jsou velcí kopytníci – pakoně, zebry, buvoli, troufne si i na žirafu. Přesto není král zvířat neporazitelný – přibližně 200 kg vážící šelmu přemůže dvacetikilový hlodavec vyzbrojený přes 30 cm dlouhými ostrými ostny – dikobraz.
Lví lebky promluvily
Vědci se až donedávna vztahem lvů a dikobrazů nezabývali. Jejich zájem přitáhlo až studium lvů, kteří v nedávné minulosti prosluli jako obávaní lidožrouti. Moderními metodami prozkoumali lebky dvou lidožroutů z roku 1965. Ukázalo se, že první z nich měl v nozdrách zabodnutý téměř 23 cm dlouhý dikobrazí osten, u druhého našli zlomený zbytek ostnu v nervovém kanálku zlomeného špičáku.
Bolestivé zranění
Zabodnuté ostny lvům způsobily záněty kostí, nemohli proto bez bolesti sevřít čelisti a kousat. Lev s ostnem v nozdrách navíc přišel o čich, svou kořist tak ani necítil. Bolestivým zraněním byli lvi natolik znevýhodnění, že nebyli schopni lovit svou přirozenou kořist, která je rychlá, silná a dovede se i účinně bránit. A tak se zaměřili na kořist mnohem dostupnější – na domácí zvířata a lidi.
Výprava do minulosti
Po tomto zjištění se vědci pustili do pátrání přímo detektivního – dohledávali historické záznamy o lvech zraněných dikobrazími ostny. Dostali se až o několik set let zpátky. Nejstarší zpráva o nálezu dvou lvů s dikobrazími ostny v těle pocházela z roku 1656. První z nich s množstvím ostnů v celém těle byl zastřelen krátce poté, co zabil domácí krávu. Druhý lev byl nalezen již mrtvý – ten měl dikobrazí osten zabodnutý hluboko v hrudi.
Nebezpečná kořist
Od tohoto roku až do současnosti vypátrali vědci 50 lvů, které zranily nebo zabily dikobrazí ostny. A nejméně pět z nich lovilo lidi a domácí zvířata. Studie prozradila i to, že si dikobrazí ostny nejčastěji odnášeli lvi, kteří žili v drsných suchých oblastech, kde trpěli nedostatkem přirozené kořisti. A protože se dikobrazi vyznačují mimořádně chutným masem, pro které je loví i lidé, není divu, že se nebezpečnou kořistí nechal zlákat i lev.
Odvážné mládí
Většina zraněných či uhynulých lvů byli samci, mezi nimiž převládali mladí samotářští jedinci. Příčinou byla nejspíš jejich nezkušenost, možná i zmýlená a také vlastnost mládí - ochota víc riskovat. Jejich ohrožení umocňuje i samotářský život. Samotný lev se ostnu zbavit nedokáže, ale ve společenství mu s tím často pomohou přátelé či příbuzné samice.
Hladový lidožrout
Z výsledků studie tak podle vědců vyplývá, že pokud lev zasažený dikobrazími ostny neuhyne krátce po zranění, dlouhodobě strádá a s velkou pravděpodobností se z něj stane lidožrout. A že je tedy nutné takto trpícím lvům pokud možno co nejrychleji pomoci. Přispěje to nejen k ochraně samotných lvů, ale i místních obyvatel.
Dikobraz nestřílí
Z osmi druhů dikobrazů rodu Hystrix žijí pouze dva v Africe, dikobraz jihoafrický (H. africaeaustrali) a dikobraz obecný (H. cristata). Pokud se cítí ohroženi, otáčejí se k nepříteli zády, zježí ostny a výhružně jimi chřestí. Zažitá představa, že je mohou vystřelovat na dálku, je ovšem mylná, dikobraz je ve skutečnosti zabodne do nepřítele údery ocasu. Zabodnutý osten se velice snadno uvolní z kůže a zůstane vězet v ráně. Na místě ztracených ostnů dikobrazům brzy dorostou nové.
