Drápkaté opičky Tamaríni sázejí les

Tropické lesy na celém světě rychle mizejí. Přesto nemusí být všechno ztraceno. Na území, které nebylo zničeno nenávratně, např. stavbou dálnice či letiště nebo proměnou v palmovou plantáž, se prales dokáže vrátit. I když je to záležitost na mnoho let. Téměř dvacetiletý výzkum přinesl důležitý poznatek: Při obnově vykáceného tropického pralesa hrají významnou roli malé opičky.

Buvolí pastvina

Jak tento návrat probíhá a zda je vůbec možný, sledovali po dlouhých dvacet let vědci v části amazonského pralesa v Peru. Studovaným územím byla bývalá pastvina domácích buvolů obklopená původním nedotčeným pralesem. V roce 2000 zde byla pastva ukončena a na zcela vykácené území se začala vracet pralesní vegetace.

Chytrá strategie opiček: Tamaríni mění přízvuk!

Létající rozsévači

Stromy nemohou chodit, jejich šíření proto musí někdo pomáhat. Pokud to není člověk, starají se o to pralesní zvířata. Zpočátku zanášejí semena stromů na odlesněné území létající obratlovci – plodožraví netopýři a ptáci. Semena se dostávají na zem s jejich trusem ve chvílích, kdy přes mýtinu přeletují.

Druhotný les

Les, který na vykáceném území následně vyroste, vědci označují jako druhotný neboli sekundární. Původnímu člověkem nedotčenému lesu (tzv. primárnímu) se podobá jen částečně. Je mnohem řidší a jeho druhová skladba je velice chudá – na rozdíl od primárního pralesa v něm roste jen několik druhů dřevin.

Tamaríni sázejí taky

I to málo však stačí, aby do nově zalesněného území začali pronikat stromoví savci – především primáti. Bývalou pastvinu tak brzy začaly navštěvovat dva druhy tamarínů – tamaríni bělovousí (Sanguinus mystax) a sedloví (Leontocebus nigrifrons). Tyto dva druhy žijí většinou společně v jedné tlupě, výjimkou nebyla ani sledovaná skupina.

Opičky putují za ovocem

Tamaríni se téměř výlučně živí plody stromů a nestrávená semena vylučují stejně jako ptáci trusem. A protože různé druhy ovoce dozrávají v tropech v odlišnou dobu, mají plodožravé opičky po celý rok k dispozici dostatek potravy. Ta je navíc velmi různorodá. Jak pastvina zarůstala, poskytovala tamarínům stále víc ovoce, takže se tu zdržovali častěji.

Tři otázky

Vědce především zajímalo, jaké druhy semen tamaríni roznášejí, odkud je přinesli a jak úspěšně se semenáčky ujímají. Přestože se celá skupina začala živit hlavně na bývalé pastvině, nejméně 10 % semen stále pocházelo z okolního primárního pralesa. Mnoho z nich se na zem dostalo již naklíčených a většina semenáčků, které z nich vzešly, se v novém prostředí dobře uchytila.

Obnova pralesa

Vědci napočítali semenáčky osmi druhů, z nichž pouze jeden byl místní. Plodné stromy ostatních sedmi druhů, z nichž semena pocházela, rostly jen v blízkém primárním lese. Tamaríni tak hrají klíčovou roli při obnově pralesa a návratu k jeho původní primární podobě. Až dosud nikdo nevěřil, že je to vůbec možné.

Podívej se na tamaríny v akci >

Tamarín bělovousý dostal jméno podle nápadně kontrastujících „vousů“ v černém obličeji

O mláďata se u tamarínů stará hlavně otec, samici je půjčuje jen na kojení

Tamaríni patří do jihoamerické čeledi kosmanovitých

U tamarínů (včetně t. sedlového na obrázku) jsou na rozdíl od většiny primátů samice větší než samci

fotografií

Drápkaté opičky

Tamaríni patří do jihoamerické čeledi kosmanovitých (Callitrichidae). Tato skupina výlučně stromových opic zahrnuje nejmenší primáty světa. Na rozdíl od ostatních rodí samice většinou dvojčata. A starají se o ně oba rodiče: matka je krmí, otec je nosí zavěšená na hřbetě. A proč se jím říká drápkaté? Až na palec nemají jako ostatní primáti ploché nehty, místo nich mají na prstech ostré drápky, které jim pomáhají při šplhání.