Možnosti, jak přežít zimu, mají naši ptáci v zásadě dvě. První je nepokoušet osud a zmizet někam do tepla, do Středomoří, Afriky nebo třeba na Blízký východ. To dělají hlavně hmyzožraví ptáci, jako jsou například konipasové, kteří by v zimě, kdy bývá hmyz zalezlý, nenašli dost potravy. Druhá možnost je přes léto se vykrmit a obalit tukovými zásobami, na podzim si nechat narůst extra peří a v zimě se stát otužilcem.
Proč se ptáci tulí k sobě
Evoluce přezimující ptáky, jako jsou z těch našich třeba sýkorky nebo havrani, vybavila vysoce funkčními mechanismy pro zahřátí. Začneme tím nejjednodušším – takzvanou behaviorální termoregulaci. Zní to složitě, ale nejde o nic jiného, než že se živočich chová tak, aby se ohřál nebo ochladil. Jejím projevem u přezimujících ptáků je to, že se při nočním hřadování na větvích shluknou a přitisknou k sobě. To dělá i náš nejmenší pták králíček obecný. A ti ptáci, kteří dávají přednost samotě, si alespoň najdou nějaký závětrný koutek nebo hustý jehličnatý strom.
Pták na ledě chlad necítí
Složitá není ani strategie, které bychom mohli říkat strategie načepýřené koule. Možná jste zaznamenali, že ptáci jsou v zimě daleko načechranější a kulatější než v létě. V pozdviženém peří se totiž drží silnější vrstva vzduchu, která funguje jako izolace mezi ptačím tělíčkem a chladným okolním prostředím. Navíc si pták v načechraném peří může schovat holý zobák a nohy, kterými uniká teplo. Únik tepla je však menší, než by se mohlo zdát, a stejně tak jsou ptačí nožičky vysoce odolné vůči pocitům chladu. Vděčí za to svému zvláštnímu krevnímu zásobení, kvůli kterému jsou prsty velmi chladné - jejich teplota může být jen 0 stupňů Celsia. Pták, třeba labuť nebo kachna, tak může sedět na ledě a jeho chlad prakticky necítí. Led pod prsty navíc nemůže roztát, takže k němu ptáci nepřimrzají – alespoň nohama, pokud si promáčí peří, pak samozřejmě přimrznout mohou.
Zimní problémy malých ptáčků
Ačkoli se to možná nezdá, hlavním nepřítelem ptáků v zimě není chlad, ale hlad. Ptáci se totiž dokážou velmi efektivně zahřát chvěním svalů, hlavně těch hrudních, které představují největší svaly v jejich těle. Zahánět zimu tak musí především malé druhy. V poměru ke své hmotnosti mají totiž velký povrch těla, kterým ztrácejí tělesné teplo rychleji než větší ptáci. Problém je, že udržování tělesného tepla a jeho tvorba chvěním je stojí obrovské množství energie, kterou musí doplňovat z potravy. Králíček, který váží jen okolo 6 gramů, může během jediné mrazivé noci ztratit až 20 % své váhy z tukových zásob. Druhý den se pak nezbytně musí vykrmit tak, aby nejen zahnal hlad, ale také doplnil tukové zásoby. Jen jejich spalováním pak může přežít další zimní noc.
