Ptakopysk je zvířecí ikonou Austrálie. Dosud byl považován za málo ohrožený druh. To se nyní mění.
Ohrožení ptakopyska šokuje
Teprve nedávno se vědci v souvislosti se změnami klimatických podmínek začali systematicky věnovat rozšíření ptakopysků a stupni jejich ohrožení. Výsledky tohoto výzkumu, prvního svého druhu, jsou alarmující. Tato zvířata, která na rozdíl od většiny ostatních savců kladou vejce, jsou mnohem ohroženější, než se dosud předpokládalo.
Úbytek vody
Ptakopyskové jsou zcela závislí na vodě. Vědci se proto zaměřili na to, jak změny životního prostředí ovlivňují jejich populaci. Zjistili, že o vodu ptakopysky připravují především lidé, kteří ji využívají pro své potřeby nebo ji svými aktivitami znečišťují. Stavby přehrad, jezů a hrází ptakopyskům znemožňují migrace a mýcení břehové vegetace ničí jejich nory.
Pasti a nepřátelé
Další nebezpečí představují rybářské sítě a vrše, v nichž se ptakopyskové dýchající vzdušný kyslík mohou utopit. Také je zabíjejí nepůvodní obyvatelé Austrálie - lišky a kočky. Šelmy číhají na přesuny ptakopysků po souši, když hledají nové vodní zdroje a jsou bezmocní a zranitelní. Všechna rizika navíc umocňují klimatické změny posledních let – nárůst průměrné roční teploty a delší období sucha.
Neobyvatelné nory
K tomu všemu se na konci loňského roku přidaly rozsáhlé požáry. Zatímco pozornost záchranářů se soustředila na roztomilé koaly (psali jsme o nich v ábíčku 3/2020), skoro nikdo nevzpomněl na ptakopysky. Ti přitom nehynuli jen v ohni, mnohem víc je zasáhlo vysušení vodních toků. A jak se ukázalo, právě sucho decimuje ptakopysky nejvíc. Vědci našli řadu nor suchých nebo vyplněných bahnem. Nory, jichž se sucho nedotklo, rozdupali divocí koně, prasata a domácí skot, kteří se k nim chodili napájet.
Přežije příštích 50 let?
V Červeném seznamu IUCN jsou ptakopyskové zařazeni do kategorie téměř ohrožený. To znamená, že je nutné věnovat jejich populaci pozornost, ale k vážným obavám není důvod. Jenže to už teď neplatí - jen za poslední desetiletí se zmenšily oblasti jejich výskytu o celých 41 %! Počítačové modely ukazují, že bude hůř. Období sucha se budou prodlužovat, což může během příštích 50 let vyhubit více než 73 % současné populace ptakopysků.
Bez pomoci vyhynou
Na základě výsledků výzkumu navrhují vědci přeřadit ptakopysky do vyššího stupně ohrožení mezi zranitelné druhy. S tím souvisí zvýšené požadavky na jejich ochranu. Bude nutné podrobněji prostudovat nároky ptakopysků na prostředí, zmapovat jejich migrační cesty, zakázat používání sítí a vrší na lov korýšů a regulovat stavby nových vodních děl. Vznikají i první záchranné chovy v zoologických zahradách, kam se dostávají ptakopyskové zachránění z vysušených řek.
Ikona Austrálie : Trochu plaz, trochu savec
Ptakopysk podivný (Ornithorhynchus anatinus) je opravdu podivný. Od společných předků plazů a savců se oddělil před 166 miliony lety a dodnes si uchoval znaky obou. A to i v genech. Jedové ostruhy na zadních nohách samců se vyvinuly stejně jako jedové zuby některých hadů. Jako plazi mají ptakopyskové kloaku a plazí gen zodpovědný za tvorbu vajec. Ale mají savčí srst a geny savců jim umožňují produkci mléka. Jak vtipně poznamenali vědci, jsou tak spolu s ježurou jedinými savci, kteří mohou z vajec a mléka vyrábět omelety.
