Jednou z nejpodivnějších ryb světa je slepá, růžová, ani ne deseticentimetrová rybka, kterou odborníci nazvali balitora jeskynní (Cryptotora thamicola). V podstatě jde o jméno odvozené od názvu celé čeledi Balitoridae, česky mřenkovití.
Tato čeleď drobných sladkovodních ryb zahrnuje asi 200 druhů, které žijí v Asii a Evropě (včetně naší republiky) v čistých rychle tekoucích vodách. Ale „andělská jeskyní ryba“, jak se jí také někdy říká, se nepodobá žádné jiné.
Šplhající balitora
Nejenže je balitora slepá a bezbarvá – tedy růžová, protože jí bezbarvou kůží prosvítají krevní vlásečnice, ale je také skvělým horolezcem. V jeskyních žije v prudce tekoucích vodách, které v podobě vodopádů překonávají časté výškové stupně.
A tahle zdánlivě křehká rybka dokáže po kolmých stěnách proti prudkému vodnímu toku šplhat vzhůru. A pokud zrovna nešplhá po skále, vykračuje si po dně podzemní říčky zvláštní chůzí podobnou chůzi mloka. Dokonce když občas vodní hladina klesne, dokáže přejít i místa bez vody.
Tajemství rybí chůze
Pro vysvětlení mechaniky pohybu vědci oskenovali kostru balitory a vytvořili 3D model břišních ploutví. A právě ten prozradil tajemství její „chůze“. Většina kostnatých ryb (kam patří třeba i kapr) má paprsky břišních ploutví upevněné na ploché kůstce, která je volně uložená ve svalovině.
Balitora však má břišní ploutve napojené na jakýsi jednoduchý pánevní pletenec. Kůstka podpírající ploutevní paprsky se rozšířila, zesílila a spojila se se širokým nepravým žebrem napojeným na křížovou kost.
Jak se ryby vydaly z vody na souš
Na rozšířené a zesílené kosti tohoto pánevního pletence se mohou upínat mnohem mohutnější svaly. Spojení s páteří pak umožňuje pevnou oporu ploutve – „končetiny“ o podklad a její pohyb vpřed. Tento model může být podle vědců jedním z příkladů, jak se kdysi ryby vydaly z vody na souš.
Balitora byla považována za jediný druh, který může díky těmto změnám kráčet. Nedávno však prozkoumali kostry dalších 29 asijských druhů mřenkovitých a objevili u nejméně deseti z nich podobný pánevní pletenec.
Udržet se v proudu
Schopnost chůze tak má mnohem víc ryb, než se dosud předpokládalo. Ale když výzkumíci srovnali jejich genetický původ, zjistili, že nejsou potomky jediného společného předka.
Tato schopnost se tedy vyvinula u několika druhů nezávisle na sobě jako přizpůsobení se prostředí. V prudce tekoucích vodách, v nichž tyto ryby žijí, jim pomáhá udržet se na dně a brání jejich spláchnutí proudem.
Příčný řez pánevním pletencem balitory:
zelená – páteř
fialová – nepravé žebro napojené na křížovou kost páteře
světle fialová – mezisvalové kůstky ve hřbetě
žlutá – zesílená a rozšířená podpůrná kost nesoucí ploutevní paprsky
modrá – ploutev
Vědci rozdělili ryby s pánevním pletencem na tři odlišné skupiny:
1 Ryby s dlouhým úzkým nepravým žebrem, které se dotýká podpůrné kosti nesoucí ploutev
2 Ryby se širším mírně zakřiveným nepravým žebrem, které se dotýká podpůrné kosti nesoucí ploutev
3 Ryby s mohutným nepravým žebrem se zubatým okrajem, které je vklíněné do podpůrné kosti nesoucí ploutev – právě tyto ryby jsou schopny chůze i mimo vodu
