Cenovku v milionové výši na velryby „nalepil“ tým analytiků z Mezinárodního měnového fondu, organizace, od které bychom čekali, že se zabývá úplně jinými věcmi než kytovci. Jenže ekonomika souvisí se změnami klimatu, a ty, jak se ukazuje, zase mohou mít něco společného právě s velrybami. Velcí kytovci totiž pomáhají zbavovat atmosféru jednoho z hlavních klimatických padouchů, oxidu uhličitého. A to hned několika způsoby.
Velrybí pád do hlubin
Velryby jsou velké až obrovské – ta největší, plejtvák obrovský, může svou živou hmotností atakovat hranici 100 tun. A ve svých obrovských tělech plných tuku a bílkovin velryby ukládají i tuny uhlíku, který přijímají spolu s potravou. Něco jako obrovské plovoucí stromy.
A když pak velryba zahyne a její tělo klesne do hlubin (v angličtině se tomu říká whale fall, tedy velrybí pád), všechen tento uhlík na stovky až tisíce let zmizí z atmosférického koloběhu.
To ale samozřejmě neplatí tehdy, pokud velryba zemře někde na pláži nebo je dokonce ulovena - v takovém případě se uhlík z jejího těla rychle vrátí do oběhu. V roce 2010 vědci spočítali, že osm druhů kytovců z řádu kosticovců, jako je keporkak nebo plejtváci, takto svou smrtí zbaví atmosféru v průměru 33 000 tun uhlíku.
Exkrementy plné živin
Velryby však pomáhají klimatu nejen svou smrtí, ale i projevy života. Opět – velryba je obrovské zvíře a jako takové produkuje i obrovské množství exkrementů. Velrybí trus je bohatý na dusík, fosfor a železo, což jsou živiny, které podporují růst mořského fytoplanktonu – drobných řas, které z atmosféry vychytávají oxid uhličitý a v procesu fotosyntézy jej využívají k tvorbě sacharidů.
Odhaduje se, že fytoplankton vychytá asi 40 % veškerého vyprodukovaného uhlíku, což je asi čtyřikrát víc, než zvládne amazonský deštný prales. Když fytoplankton uhyne, část jeho uhlíku se recykluje na povrchu oceánu, ale další část se propadne do hlubin, kde je uhlík bezpečně uložen na dlouhé časy. A čím víc fytoplanktonu, tím víc polapeného a uloženého uhlíku.
Zachrání velryby klima?
V oceánech dnes žije asi 1,3 milionu velkých velryb. Kdyby jejich populace narostly na úroveň z doby před komerčním velrybářstvím, tedy na nějakých 4 až 5 milionů, zbavily by nás asi 1,7 miliardy tun oxidu uhličitého ročně. Zní to jako „win-win“ situace jak pro nás, tak pro velryby.
Problém ale je, že to je jen malá část z oněch necelých 40 miliard tun oxidu uhličitého, které lidská činnost napumpuje každý rok do atmosféry. Záchrana velryb tak sama o sobě stačit určitě nebude.
Kytovci s cenovkou
Pozitivní ale je, že díky jejich „cenovce“ se možná začneme dívat na každou ulovenou velrybu jako na obrovskou ekonomickou ztrátu. Analýza z Mezinárodního měnového fondu (která ale zatím neprošla recenzním řízením ve vědeckém časopise) navíc není tak docela první vlaštovkou – podobný pozitivní efekt na klima vědci zjistili také u slonů pralesních z Konga. Náš článek o tom si můžete přečíst zde:
