Sloni a klima: Jak zvířata ovlivňují změny počasí

Sloni a klima: Jak zvířata ovlivňují změny počasí
Sdílej
 
Ne každý bojovník se změnami klimatu potřebuje demonstraci a transparent. Některým stačí chobot a věčně hladový žaludek. Sloni se chovají v pralese jako živé a věčně hladové buldozery. A tím jsou prospěšní. Díky megabýložravcům rostou v afrických deštných pralesech vyšší stromy. 

 

Africké a jihoamerické deštné pralesy bývají označovány za zelené plíce naší planety. Na první pohled vypadají stejně – jako neprostupná zelená masa. Při bližším pohledu si ale nejspíš všimnete toho, že africký deštný prales má stromů méně než ten jihoamerický, ale ty jsou zato větší. Důvodem jsou megabýložravci, kteří z Amazonie zmizeli asi před 10 tisíci lety. V rovníkové Africe však jeden druh zůstal.

Slon jako buldozer

Afričtí pralesní sloni jsou mnohem menší než jejich příbuzní z otevřených savan, ale i tak se v pralese dokážou chovat jako živé buldozery. Svými kly a těly si prorážejí a ušlapávají cestu v husté vegetaci, čímž prales prosvětlují. Navíc hladové buldozery – třítunová samice slona pralesního denně sežere asi 200 kg rostlinné hmoty, hlavně rychle rostoucích druhů, které jako první kolonizují uprázdněná místa. Vytrhávají je ze země, lámou mladé stromky, strhávají liány a vyholují větve.

Letecký pohled na deštný prales v Kongu •  iStock

Klimatičtí bojovníci

Pomalu rostoucí stromy s hustým dřevem nechávají sloni na pokoji. Počítačové simulace založené na datech z Národního parku Nouabalé-Ndoki v severním Kongu dokazují, že činnost slonů těmto dřevinám dokonce vyloženě prospívá: Tam, kde je slonů dostatek, dominují pralesu druhy stromů s hustým tvrdým dřevem, které navíc díky prosvětlování mohou dorůst do velkých rozměrů. Naopak tam, kde byli sloni vyhubeni, tyto druhy "přerůstá" rychle rostoucí menší a měkčí vegetace. A právě od toho se odvíjí nečekaná role slonů jako klimatických bojovníků.

Z bahna sloni získávají důležité minerály, které v rostlinné potravě často chybí •  Profimedia.cz

Past na oxid uhličitý

Zelené rostliny během fotosyntézy pohlcují vzdušný oxid uhličitý, který přispívá k ohřívání Země. Uhlík z jeho molekul zabudují do svých tkání a kyslík vypustí do ovzduší. Ne všechny jsou v tom ale stejně výkonné: V afrických pralesích pohltí pomalu rostoucí stromy daleko víc oxidu uhličitého než stejný objem biomasy tvořené rychle rostoucími druhy. Začíná se nám tak rýsovat jednoduchá rovnice: Víc slonů pralesních rovná se víc stromů s tvrdým dřevem, což se rovná méně oxidu uhličitého v atmosféře a úlevě pro přehřátou planetu. Skvělé? Ne tak docela. Pralesních slonů je málo a stále ubývají – hlavně kvůli pytlákům jejich tvrdé narůžovělé slonoviny, která je na asijském černém trhu velmi žádaná.

Oblast výskytu slonů pralesních v rovníkové Africe •  Profimedia.cz

Velmi drahé vyhynutí

Odhaduje se, že z kdysi milionové populace slonů pralesních zbývá možná 10 %. Pokud vyhynou – a k tomu nemají nijak daleko – podřežou pytláci větev nám všem. Podle výpočtů vědců, jejichž studie vyšla v uznávaném vědeckém časopise Nature Geoscience, by vymizení slonů snížilo schopnost afrických deštných pralesů zbavovat atmosféru oxidu uhličitého o 7 %. Vyjádřeno v penězích se to rovná ztrátě nejméně 43 miliard amerických dolarů. Nebylo by tedy výhodnější konečně začít pralesní slony pořádně chránit?

Sloni pralesní >

Pralesní trpaslík

Na Zemi v současnosti žijí tři druhy slonů a slon pralesní (Loxodonta cyclotis) z deštných pralesů rovníkové Afriky je nejmenší z nich. V kohoutku měří 2 až 2,5 metru a váží 3 až 4 tuny (slon africký může měřit až 4 metry a dosáhnout hmotnosti přes 10 tun). Vědci jej dlouho považovali za poddruh slona afrického (Loxodonta africana), genetické studie však ukazují, že jde o samostatný druh, který se od linie slonů ze savan oddělil před víc než 2,6 milionu let.

Sloni na sněhu: Kudy přešel Hannibal Alpy?

Sloni na sněhu: Kudy přešel Hannibal Alpy?

Velká zelená zeď: Porostou na Sahaře lesy?

Velká zelená zeď: Porostou na Sahaře lesy?

Přelomový objev: Nákladní lodě mění počasí

Přelomový objev: Nákladní lodě mění počasí

Autor

Martina Ležáková

 

Články odjinud