Poslední baštou nosorožců srstnatých (Coelodonta antiquitatis) byla Sibiř. Zdejší věčně zmrzlá půda neboli permafrost skvěle uchovává nejen kosti, ale i kusy měkkých tkání a někdy dokonce celé ledové mumie.
Vědci se tak mohli pokusit odpovědět na otázku, kdo zavinil zánik srstnatých nosorožců, pomocí jejich vlastní DNA. Hlavními podezřelými v této vědecké detektivce byla obvyklá dvojice – buď nosorožce na konci doby ledové vyhubila klimatická změna, nebo příchod našich lovecky zdatných předků, kteří je vybili.
Pozitivní změna
Vědci osekvenovali jaderné a mitochondriální genomy, které získali z měkkých tkání, kostí a srsti celkem 14 sibiřských nosorožců srstnatých. Nejstarší zahynul před 29 tisíci lety, nejmladší před 18,5 tisíci lety.
Z genomů vědci dokázali vyčíst, že v období, které tyto dva jedince dělilo, populace nosorožců srstnatých nijak nestrádala. Byla velká, stabilní a geneticky rozmanitá. A pokud vůbec došlo k nějaké změně, byla spíš pozitivní – přibližně před 29 tisíci lety se počet nosorožců srstnatých zřejmě mírně zvýšil.
Šli byste na lov?
Lidé začali expandovat na Sibiř už před 30 tisíci lety. Pokud by lovili nosorožce srstnaté v takovém množství, které by vedlo k jejich zániku, muselo by se to v genomech projevit. Velikost populace by klesala a zvýšila by se četnost příbuzenského křížení.
Že se tak nestalo, znamená, že lidé na nosorožce neměli patrně žádný vliv. Což není zas tak překvapivé. Vám by se chtělo šťouchat oštěpem do zvířete, které vás může rozmáznout jako malinu a které má – pokud můžeme soudit podle dnešních nosorožců – velmi popudlivou povahu?
Přehřátí nosorožci
Jestliže byla nosorožčí populace ještě před 18,5 tisíci lety zdravá a před 14 tisíci lety zanikla, muselo se s ní stát něco zásadního během poměrně krátkého časového úseku čtyř a půl tisíce let. Nedá zcela vyloučit, že právě tehdy došlo u lidí ke skokovému zlepšení loveckých dovedností. A že díky nim nechali být soby, koně a bizony a začali ve velkém lovit právě nosorožce.
Daleko pravděpodobnější však je, že viníkem je změna klimatu. Přesněji řečeno asi dva tisíce let dlouhé prudké oteplení známé jako Bølling–Allerød interstadiál, které začalo asi před 14 tisíci lety. A nosorožcům, v něm začalo být příliš horko.
V žaludku štěněte
Velmi neobvyklým nálezem je kus nosorožčí kůže s chomáčem blonďatých chlupů, který mohl patřit jednomu z vůbec posledních žijících nosorožců srstnatých. Věci jej nalezli v žaludku 14 400 let starého štěněte psovité šelmy – jestli to byl pes či vlk, se neví – které v roce 2011 objevili na Sibiři. Nejprve se podle barvy chlupů domnívali, že jde o kus kůže jeskynního lva. Molekulární analýza však odhalila, že patří nosorožci. Štěně se nejspíš živilo na mrtvole nosorožce a krátce poté samo zahynulo, protože kůže nebyla natrávená.
