Divoká prasata jsou v naší přírodě původní. Když se ale přemnoží, přináší to spoustu problémů včetně toho, že mohou být zdrojem smrtelných nemocí přenosných na domácí prasata. Jednou z nejnebezpečnějších je africký mor prasat. Zabránit jeho šíření pomůže jen dokonalá znalost chování a migračních tras divokých prasat. A právě to dlouhodobě zkoumá skupina vědců z České zemědělské univerzity.
Prasata v pasti (a fotopasti)
Divoká prasata jsou aktivní hlavně v noci a přes den se dovedně skrývají. Vědci je tak mohou sledovat jen za pomoci fotopastí a telemetrických obojků. Aby jim mohli obojek nasadit, musí je nejdřív odchytit. Líčí na ně proto klecové pasti s kukuřicí jako návnadou. A právě díky odchytu divočáků do pastí se stali svědky chování, které u divokých prasat dosud nikdo neviděl. Zaznamenala ho fotopast umístěná u jedné z klecí, do které vstoupili hned dva mladí jedinci.
Bachyně v akci
Padací dveře pasti jsou zajištěné těžkou kládou, oba chycení jedinci se tak více než dvě hodiny marně snažili z pasti dostat. Po této době se u nich objevil zbytek tlupy a vůdčí samice začala okamžitě jednat. Přestože byla tato bachyně sama ve stresu, což prozradil vyhrbený hřbet a zježená srst na něm, přesně věděla, co musí udělat, aby klec otevřela. Celá akce, při níž kládu držící dveře uvolnila, jí trvala necelou půlhodinu.
Divočáci jsou inteligentní
I když je známo, že divočáci jsou mimořádně inteligentní, rychlost, s jakou si bachyně poradila s dvířky klece, vědce překvapila. Možné však podle nich je, že to měla natrénované, protože už dvakrát našli sklaplou past, ve které nic nebylo. Ani v jednom případě u nich neměli fotopasti, takže nezjistili, co je vlastně spustilo. Daleko překvapivější ale byla skutečnost, že se bachyně vůbec pustila do záchrany zajatců.
Je to nový objev?
Pomoc druhým, aniž by to přinášelo pomocníkovi nějakou výhodu, je dosud známá jen u několika málo živočichů. U divokých prasat byla zaznamenána poprvé. Vědci jsou zatím s nějakými závěry opatrní, nevylučují ani možnost, že bachyně zachraňovala své vlastní potomky. Její chování ale také mohlo být výsledkem empatie neboli soucitu, tedy schopnosti vcítit se do pocitů druhého. U domácích prasat už byla prokázána, vědci nevylučují, že tuto schopnost mají i jejich divocí předkové. Zjistit, zda tomu tak opravdu je, by měl další výzkum.
Jak probíhala záchrana zajatců z pasti
Fotopast snímala dění kolem klece každé dvě minuty. Vznikl tak ucelený záznam dokazující dosud neznámé chování divokého prasete – pomoc jedincům v nouzi. Podívejte se na galerii fotek.
Verze tohoto článku vyšla v ABC č. 22, které si můžete koupit tady. Předplaťte si ábíčko za výhodnou cenu (tady) a už vám neunikne!
