Laboratorní myši, jistě. Jako modelový organismus, na kterém vědci mohou zkoumat funkce genů i různé nemoci, ale slouží celá řada dalších zvířat včetně mušek octomilek nebo kaprovitých rybek dánií. Znali jste ale nějakého laboratorního hlavonožce?
Těžko, protože až dosud žádný neexistoval. A vědcům by se přitom tak hodil! Ruce ve fialových rukavicích, jaké se v laborkách obvykle používají, by si nad ním zamnuli zejména neurobiologové, kteří se zabývají funkcemi nervového systému. Protože ačkoli hlavonožci patří mezi měkkýše a jejich nervová soustava je docela jednoduchá, jsou nečekaně inteligentní a to, co některé z nich dokážou, hraničí se superschopnostmi.
Podmořská zebra
Výhodou z hlediska laboratorního šlechtění je i to, že životní cyklus hlavonožců je krátký. Během krátkého časového úseku je tak možné získat několik nových generací. Některé druhy jsou také docela mrňavé, což je taky výhoda, protože velikost laboratoří rozhodně není neomezená. Chobotnice jsou navíc teritoriální, takže v jednom akváriu můžete mít jen jednu.
Vědci z Labotaroře pro mořskou biologii Woods Hole si vytipovali jako zrnko hroznového vína velkou chobotnici Octopus chierchiae, která nemá české jméno. V angličtině se jí podle pruhované vizáže říká „pygmy zebra octopus“ čili trpasličí zebří chobotnice. A právě ta se podle všeho stane prvním skutečným laboratorním hlavonožcem. Vědci totiž zebří chobotničky nepřetržitě šlechtili po mnoho generací a nyní popsali i přesnou metodiku pro jejich chov, množení a odchovávání mláďat.
Žij rychle, umři mladý
Zebří robotničky pocházejí z Pacifiku a jejich životní strategie se od jiných chobotnic zásadně liší. Většina druhů totiž vyznává strategii „live fast, die young“ – tedy žij rychle, umři mladý. Jakmile se spáří a samička naklade vajíčka, začnou rychle stárnout a záhy umírají. Pro trpasličí zebří chobotnice to ale neplatí: mohou se rozmnožovat opakovaně a jedna samička během života snese několik snůšek, přičemž v každé je 30 až 90 vajíček. Což je z hlediska laboratorního chovu taky velká výhoda.
Trpasličí zebří chobotnice jsou ale tak roztomilé, že bychom si je rádi chovali i jako mazlíčky v našem domácím mořském akváriu. (Tedy kdybychom nějaké měli.) Koneckonců, mít doma bílou laboratorní myšku už není nic neobvyklého.
