Podkožními kostěnými pláty odborně nazývanými osteodermy příroda vybavila celou řadu obratlovců: chránily už těla dinosaurů, dnes je nalézáme u ryb, krokodýlů, želv a řady ještěrů. Savci se jich ale už v dávné minulosti vzdali a svou ochranu svěřili izolační vrstvě srsti. Pozměněná srst tvoří i bodliny ježků a dikobrazů nebo tuhé šupiny luskounů.
Pásovci jsou výjimeční
Až dosud existovala jediná výjimka: Osteodermy si pro svou ochranu uchovali američtí pásovci. Jejich brnění je díky střechovitému uspořádání kostních destiček pružné a umožňuje jim svinout se do pevné koule, se kterou si hned tak nějaký predátor neporadí. Po nedávném objevu floridských vědců ale pásovci o svou jedinečnost přišli.
Tmavé myší ocásky
Za některými objevy je spousta hodin, týdnů či roků práce. K některým ale vědci dojdou náhodou při úplně jiné činnosti. A právě to byl případ objevu, který sesadil z trůnu pásovce. Při přípravě digitální databáze obratlovců pro potřeby vědců, učitelů či umělců vědci skenují muzejní exponáty a ze skenů vytvářejí 3D modely. Ředitel floridského přírodovědného muzea, které program databáze řídí, si všiml, že ocasy některých myší jsou na snímcích neobvykle tmavé.
Objev pod rentgenem
Zpočátku to přičítal špatně provedené konzervaci preparátů. Když ale o několik dní později studoval rentgenové snímky těchto myší, odhalil nečekanou strukturu – ocas dospělé myši chrání obal z kostěných destiček! Jejich uspořádání se nijak neliší od uspořádání osteodermů na hřbetech pásovců. Vědci proto začali podrobněji zkoumat i další druhy myší a zjistili, že takto vybavení jsou všichni myšovití hlodavci z podčeledi bodlinatých myší (Deomyinae).
Zranitelná kůže
Bodlinaté myši mají řadu neobvyklých vlastností. Jednou z nich je jemnost kůže – ve srovnání s jinými druhy myší stačí k jejímu roztržení čtyřikrát menší síla. S tím souvisí i to, že se jim při napadení velmi snadno svlékne kůže z ocásku. Podle vědců má tak jeho kostěné brnění nejspíš zabránit zubům útočníka proniknout až do jeho svaloviny. Je to tedy jeden z méně obvyklých obranných mechanismů - zatímco útočník svírá v zubech cár kůže, myš stačí utéct do bezpečí.
Bodlinaté myši:
V angličtině se názvem bodlinaté myši označuje celá podčeleď zahrnující čtyři rody (Acomys, Deomys, Lophuromys a Uranomys), které se vyznačují tím, že všechny mají alespoň na některých částech těla v srsti vtroušené bodliny. Naproti tomu v češtině patří název myš bodlinatá jedinému druhu, a to myši s odborným jménem Acomys cahirinus.
Zástupci podčeledi Deomyinae však mají jen málo společného, vědci je do ní zařadili hlavně kvůli shodným genetickým změnám. Kostěný obal chránící ocásek je tak vedle bodlin jejich dalším společným znakem. Ale přestože se podobá brnění pásovců, vyvinul se nejspíš nezávisle na něm.
