Jak se ukázalo právě před stoletím, zkamenělé pozůstatky dinosaurů znali a dokonce i využívali obyvatelé mongolské pouště Gobi snad až před více než 10 tisíciletími. Nasvědčují tomu zápisky amerického přírodovědce, cestovatele a dobrodruha Roye Chapmana Andrewse (1884–1960), který byl vedoucím proslulých výprav Amerického přírodovědeckého muzea v New Yorku do pouště Gobi mezi roky 1922 až 1930.
Nejstarší nález? Náhrdelník ze zkamenělých dinosauřích vajec z pouště Gobi
Andrews ve svých knižních pamětech pod názvem The New Conquest of Asia z roku 1932 vzpomíná, že v jednom údolí tehdy s kolegy objevili sídlištní vrstvu s velkým množstvím kamenných nástrojů. Stáří této vrstvy bylo odhadnuto na nejpozdnější paleolit až raný mezolit, tedy asi dobu před 15 až 10 tisíci lety.
Vědci, mezi kterými nechyběl archeolog a geolog, brzy zjistili, že se nachází na místě dávných lidských sídlišť s četnými ohništi a množstvím kamenných úštěpů z pazourku, chalcedonu i jiných druhů nerostů.
Jak se brzy ukázalo, tito lidé shromažďovali úlomky skořápek, které provrtávali a nasazovali na šňůrky jako náhrdelník nebo náramek. Na tom by nebylo nic až tak zvláštního, kdyby se však nejednalo o skořápky 75 milionů let starých vajec dinosaurů z tři kilometry vzdálené paleontologické lokality Flaming Cliffs!
Dinosauří kosti jako lék: Legendy o dracích a tradiční čínská medicína
Na území Číny a Tibetu jsou dinosauří fosilie – kosti, zuby, drápy i otisky stop – objevovány po celá tisíciletí. Staří Číňané nejspíš již celá milénia využívají tyto „kosti draků“, jak jim přezdívají, například jako léky v jejich tradiční medicíně.
Díky podobným nálezům na čínském venkově také vznikaly a dlouhodobě se udržovaly legendy o dracích, obřích ptácích, legendárních „zlatých kuřatech“, nadlidsky velkých a silných nebeských hrdinech či polobozích i o dalších bájných bytostech.
Mýty o obřích tvorech: Jak si v Tibetu vykládali stopy sauropodů
V některých lokalitách, kde se například nachází množství tříprstých oblých stop hadrosauridů podobných květům lotosu vznikla pověst o „Lotosové pevnosti“, kde domnělé kamenné lotosy pomáhaly chránit hranice Číny před nájezdy mongolských kmenů.
V Tibetu se zase po staletí chodili lidé klanět obřím stopám sauropodních dinosaurů, které byly přisuzovány legendárnímu králi a válečníkovi Gesarovi z Lingu, vládnoucímu údajně kdysi Tibetskému království.
Na počátku našeho letopočtu už se dokonce objevují první zmínky o podivných kamenných kostech objevovaných náhodně při různých stavbách, ražbách tunelů a hornických pracích. Číňané tedy nepochybně objevovali dinosauří zkameněliny už před tisíciletími, jejich podstatu ale neznali.
Náboženská interpretace: Biblický příběh o dinosauřích stopy v Portugalsku
Také v Evropě se od středověku lidé nevědomky klaněli dinosauřím stopám. Ty byly objeveny na jedné strmé skále u břehu Atlantického oceánu v portugalském zálivu Lagosteiros a pochopitelně neušly pozornosti středověkého člověka.
Interpretace místních obyvatel byla poplatná jejich víře – kulaté stopy na skále pro ně byly důkazem dávného biblického příběhu, ve kterém hrál hlavní roli oslík a panna Marie. Osel zde od moře k vršku útesu Marii údajně nesl a jeho obří stopy tu přitom zůstaly zvěčněny.
Nejstarší ilustrace dinosauřích fosilií: Poutní místo a kachle Azulejos
Již během 14. století se otisky staly poutním místem, kde byly k vidění „stopy oslíka, vynořujícího se s Pannou Marií z moře“. Celý výjev je také ztvárněn na obraze, vyvedeném na čtvercových kachlících azulejos v nedalekém kostelíku na mysu Cabo Espichel. Kaple má název „Capela de Memória“ a pochází z 18. století.
Konvent nedaleko skály vznikl již kolem roku 1410, tedy v době, kdy u nás působil například Mistr Jan Hus. Právě zobrazení kruhových stop oslíka na modrobílém podkladu je možná vůbec nejstarší ilustrací dinosauřích fosilií na světě.
Zajímavé je, že moderní věda definitivně rozeznala dávnou náboženskou „relikvii“ jako paleontologický doklad o někdejší přítomnosti sauropodů na dnešním území Portugalska až v roce 1971.
Ptačí tanec: Jak si kmeny Navahů vysvětlovaly dinosauří stopy z rané jury
Původní obyvatelé Severní Ameriky jsou obvykle velmi všímavými a citlivými osobnostmi. Vzhledem k tomu, že severoamerické indiánské kmeny obývaly území mnoha států, ze kterých jsou dnes známé četné zkameněliny dinosaurů, je prakticky jistá i obeznámenost indiánských stopařů a válečníků s těmito pozůstatky dob dávno minulých.
Navahové na území Arizony například velmi dobře znali dinosauří stopy z období rané jury (staré téměř 200 milionů let) a dokonce si vytvořili i jakýsi tanec, který měl napodobovat pohyb tvůrce oněch stop. Protože však dinosaury neznali a stopy jim značně připomínaly stopy ptáků, označovali místa s jejich výskytem jako „místo ptačích stop“ nebo „planina ptačího tance“. Často pak v blízkosti stop sami vyrývali podobné motivy do okolních skal a kamenů.
Petroglyfy a tušení pravěkých obrů: Skalní rytiny jsou po celém světě
To samé přitom dělali také Sanové z Jižní Afriky, Austrálci z Austrálie, dávní obyvatelé Brazílie a dokonce i stejně dávní obyvatelé dnešního Polska. Petroglyfy, tedy skalní rytiny, dokládají, že objevitelé dinosauřích stop dobře věděli, že se jedná o stopy, které tu před dlouhou dobou zanechal nějaký živý tvor. Toho sice neznali, ale díky svým znalostem přírody správně vytušili, že dávno před nimi obývala jejich domov jakási pozoruhodná stvoření.
