Chobot místo šnorchlu
Sloni mají rádi vodu a výborně plavou. Plavajícího slona je snadné přehlédnout, protože mu z vody čouhá jen koneček chobotu, kterým dýchá. Je to unikátní adaptace, kterou umožnilo to, že předkové slonů byli pravděpodobně vodní zvířata. A samotný chobot se pravděpodobně vyvinul jako prvek, který sloužil jako šnorchl.
Když se savec ponoří hluboko a současně dýchá vzduch z hladiny, vzniká v jeho hrudníku obrovský podtlak. U většiny savců by způsobil popraskání krevních cév v plicích a následně zaplavení plic tekutinou.
Sloni však jako jediní savci mají prostor mezi pohrudnicí a poplicnicí (blána, která kryje plíce) vyplněný vrstvami pevné vazivové tkáně. Tato mechanická podpora brání poškození cév i při extrémním tlaku, kterému jsou plíce vystaveny v situaci, kdy je slon zcela ponořený ve vodě a šnorchluje špičkou chobotu.
Kdo všechno (ne)má chobot? Praví sloni i savci s falešným chobůtkem
Chobotnatci (řád Proboscidea)
Všechny tři žijící druhy slonů (slon indický, africký a slon pralesní) se pyšní tím, co označujeme za skutečný chobot: Dlouhý svalnatý orgán, který vznikl spojením nosu a horního rtu. Sloní chobot svému majiteli slouží k dýchání, nabírání vody, hmatání i uchopování a manipulování s předměty.
Tapíři (čeleď Tapiridae)
Zavalití lichokopytníci, kteří obývají Asii a Jižní Ameriku. Ačkoli mohou slony lehce připomínat, jejich chobot vznikl zcela nezávisle. Je daleko kratší než u slonů, také jej tvoří pouze měkké tkáně a slouží k přitahování větví a uchopování potravy. Ve vodě tapír stejně jako slon může využít chobot jako šnorchl.
Rypouši (rod Mirounga)
Velcí ploutvonožci příbuzní tuleňům, kteří obývají severní i jižní polokouli. Samci rypoušů mají na čenichu kožní vak, který mohou nafukovat do až půlmetrové délky. I když se tomuto útvaru kvůli vnější podobnosti říká chobot, v anatomickém smyslu to skutečný chobot není. Neslouží ani k uchopování předmětů, jeho funkcí je zesilovat hlasové projevy rypouších samců v období páření a soubojů o samice.
Podivná zvířata s chobotem: Stepní antilopa i plavající krtek
Bércouni (řád Macroscelidea)
Drobní hmyzožraví savci z Afriky mají extrémně prodloužený, vysoce pohyblivý a na konci lysý čenich. Bércoun jej dokáže ohýbat do všech stran podobně jako slon, používá jej k hledání potravy čichem a k prohledávání substrátu. Manipulovat s předměty jím však bércouni nedokážou.
Sajga tatarská (Saiga tatarica)
Sajga je antilopa z euroasijských stepí s vydutým nosem, krátkým pohyblivým chobotem a dolů směřujícími nozdrami. Ani u sajgy se nejedná o svalnatý uchopovací chobot, její prazvláštní pohyblivý nos je adaptací na extrémní chlad a vysokou prašnost v jejím životním prostředí.
Vychuchol povolžský (Desmana moschata)
Hmyzožravec příbuzný krtkům má čenich zakončený krátkým pohyblivým chobotem s uzavíratelnými nozdrami. Skutečný chobot schopný úchopu to ale opět není. Vychucholové jsou vázáni na vodní prostředí, pod hladinou vydrží až 4 minuty. Citlivým chobůtkem přitom vyhledávají potravu ve vodě a v bahně.
