Úplný chrup dospělého člověka tvoří 32 zubů čtyř odlišných typů: řezáků, špičáků, třenových zubů a stoliček. Tento vzorec se s menšími obměnami opakuje u většiny všežravých a masožravých savců. Chrup býložravců se poněkud liší: Některé zuby jim chybí, jiné, většinou řezáky a stoličky, se naopak zvětšily, aby zvládly zpracovat tuhou rostlinnou stravu.
Sloní kly z řezáků
Také sloni jsou býložraví, jejich zuby se ale vyvinuly úplně jinak. Řezáky se jim prodloužily a vytvořily typické sloní kly. Z ostatních zubů pak v tlamě zbývají pouhé čtyři zvětšené a mnoha zářezy členěné stoličky – v každé polovině horní a dolní čelisti vždy po jedné. A protože se i přes tvrdou sklovinu, která je chrání, při žvýkání obrušují a postupně rozpadají, sloni je pravidelně nahrazují novými.
Chrup na 60 let
Výměna zubů probíhá i u jiných savců, u nich se nový zub skrývá pod opotřebovaným zubem. U slonů je to jinak, nová stolička je připravená v čelisti za tou opotřebovanou. Každá další je o něco větší, aby odpovídala aktuální velikosti slona. V čelisti se pomalu posouvá dopředu a tu starou vytlačuje, až ji úplně nahradí.
Tento proces se ale neopakuje donekonečna, každý slon má v čelisti připraveno pouze šest stoliček, a když vypadne poslední, slon umírá hladem. Vzhledem k tomu, že každá stolička vydrží v tlamě přibližně deset let, dožívají se sloni stáří kolem 60 let.
Začalo to v Africe
Jak fungují sloní stoličky už zoologové a chovatelé slonů dávno vědí. Ale kdy, jak a proč se tento nezvyklý chrup u slonů a dalších chobotnatců vyvinul, bylo dosud záhadou. Na tu si nedávno posvítili vědci z univerzity v Helsinkách.
Prostudovali paleontologické nálezy chobotnatců uložené v celé řadě světových muzeí. A především pečlivě měřili dochované stoličky. Zjistili tak, že vývoj typických sloních zubů začal ve východní Africe před asi 26 miliony lety, což je mnohem dřív, než se dosud předpokládalo.
Změna klimatu
Důvodem, proč se tehdejším chobotnatcům začaly měnit zuby, byla změna podnebí a s tím související změna vegetace. Pestrou nabídku stravy v prostředí, kde se střídaly lesy a šťavnaté paseky, postupně nahradila savana s porostem trav. Spásání trávy však způsobuje rychlé obrušování zubů. Mohou za to tzv. fytolity – jemné, převážné křemičitanové krystalky v nich obsažené. Všechno ještě zhoršovala přítomnost prachových částic, které se zachytily na spásaných rostlinách.
Zvětšené stoličky
Aby se tehdejší chobotnatci uživili, začaly se odlišné stravě přizpůsobovat jejich zuby: Stoličky narostly do výšky, zvětšila se jejich kousací plocha a zbrázdila mnoha rýhami a hrbolky chráněnými tvrdou sklovinou. Nakonec byly zuby tak velké, že stačilo, aby v tlamě zůstaly jen čtyři, zatímco ty zbývající čekaly, až na ně dojde řada.
Z původních chobotnatců přežily do dnešních dnů pouhé tři druhy (slon africký, pralesní a indický), které se na Zemi objevily před asi 7 miliony lety. Přestože se od té doby prostředí opět změnilo, nové zuby si současní sloni zatím nepořídili.
Druhy slonů:
-
slon africký
-
slon pralesní
-
slon indický
Dva druhy slonů žijí v Africe: slon africký (Loxodonta africana) a slon pralesní (Loxodonta cyclotis), třetí, slon indický (Elaphus maximus) v Asii.
V ráji chobotnatců:
Východní Afrika před 15 miliony lety. V té době tam žilo několik chobotnatců, kteří se o dostupnou stravu podělili. Prodeinotherium hobleyi v levém dolním rohu a Protanancus macinnesi, za ním uprostřed se živili listy a větvemi stromů a keřů. Afrochoerodon kisumuensis vpravo v pozadí naopak spásal trávu dostupnou na otevřených pasekách. Spolu s nimi sdíleli toto prostředí další býložravci, jako je vyhynulý kančil rodu Dorcatheium dole uprostřed nebo předchůdci antilop r. Homoiodorcas v pozadí.
