Masožravé rostliny na nás mohou působit jako nelítostní predátoři. Nic netušící hmyz nalákají na sladký nektar, aby jej mohly uvěznit a pomalu „sežrat“ pomocí trávicích tekutin. Skutečnost však zdaleka není tak černobílá. Hmyz není tak naivní a masožravky nejsou zase tak kořistnické, naopak se k němu někdy chovají docela přátelsky.
Výzkum vedený profesorem Davidem Armitagem z Okinawa Institute of Science and Technology nyní dokázal, že vztah mezi masožravými rostlinami a hmyzem může být v některých případech oboustranně výhodným partnerstvím – takzvaným mutualismem.
Lákavá sladkost masožravé darlingtonie
Rozporuplnou hrdinkou překvapivé studie je severoamerická darlingtonie kalifornská (Darlingtonia californica), která roste na vysoko položených rašeliništích v Kalifornii a Oregonu. Patří k velkým druhům masožravých rostlin, její kornoutovité láčky dosahují výšky devadesáti centimetrů.
Po jejich délce se táhne lamelovité křídlo, které končí u vstupu do láčky, který je doplněný zvláštně tvarovaným přívěskem. Kolem křídla i přívěsku jsou rozmístěna nektária – žlázky, které vylučují sladký nektar bohatý na živiny. Okraj pasti je pokrytý klouzavou voskovitou substancí, po které hmyz snadno sjede dolů, kde je láčka naplněná trávicí tekutinou.
Z tradičního úhlu pohledu je nektar darlingtonie pouhé šidítko, které má nebohou hmyzí kořist zavést do zkázy. Už před časem si ale vědci všimli, že v roli zelených predátorů tyto masožravé rostliny dvakrát nevynikají. Drtivá většina kořisti si totiž pochutná na nektaru, ale pak s plným žaludkem z pasti unikne.
Obvyklou kořistí darlingtonií jsou vosy rodu Vespula. Podle předchozího výzkumu z roku 2005 se jí však stanou méně než 2 % všech vos, které na pasti darlingtonií usednou. Míra záchytu hmyzu je tedy až extrémně nízká.
Mizerní lovci a ještě plýtvají nektarem?
A je tu ještě jeden paradox. Logicky by se dalo předpokládat, že tam, kde rostou masožravky, bude hmyzu méně než na místech, kde se nevyskytují. Ve skutečnosti je tomu přesně naopak. Největší biomasa hmyzu je tam, kde je i nejvíc darlingtonií.
A další logická otázka: Pokud jsou darlingtonie tak mizerní lovci a většina hmyzu jim uteče, proč vůbec plýtvají živinami a namáhají se tvorbou nektaru? Zvlášť když – stejně jako jiné masožravé rostliny – rostou v půdě, která je na živiny velice chudá?
Profesor Armitage a jeho tým se proto rozhodli matoucí vztahy mezi darlingtoniemi a vosami rodu Vespula důkladně prostudovat. Vyzbrojeni lapači pro odchyt hmyzu se vydali do lesů a močálů severní Kalifornie, kde odebírali vzorky vos, tkání masožravek i jiných druhů místních rostlin. V laboratoři pak ve vzorcích pomocí hmotnostní spektrometrie sledovali hladinu lehkých a těžkých izotopů dusíku.
Izotop dusíku to podepíše
Masožravky se od jiných rostlin liší tím, že většinu dusíku nezískávají z půdy, ale z těl živočišné kořisti. V jejich tkáních i ve vylučovaném nektaru proto převládá těžší forma dusíku označovaná jako izotop 15N. Vědci vycházeli z předpokladu, že pokud je nektar darlingtonií významnou složkou vosího jídelníčku, měl by se tento izotopový podpis z nektaru přenášet do tělíček vos.
Výsledky analýz teorii podpořily: Vosy odchycené přímo na slatiništích s darlingtoniemi měly výrazně vyšší hodnoty izotopu 15N než ty, které žily v okolních lesích. Je to důkaz, že ačkoli masožravky občas nějakou nešťastnou vosu uloví a stráví, pro vosí populaci jako celek nepředstavují ohrožení. Spíše zcela naopak, nektar darlingtonií je pro vosy významný zdroj potravy.
Je to jakýsi cyklus: Masožravá rostlina uloví vosu – vezme si z ní dusík a další živiny – vytvoří z nich nektar – nakrmí jím další vosy. Vosy navíc nemusí těžký dusík získávat jen pitím nektaru, ale také nepřímo: Tím, že v okolí masožravky uloví jiný hmyz, který se předtím nakrmil jejím nektarem.
Geniální: Hmyz jako potravinová základna
Vosy díky nektaru prosperují, ale co z toho všeho mají masožravky, které zřejmě fungují jako hmyzí potravinová základna? Protože rostou v chudých půdách, potřebují darlingtonie získávat živiny z těl hmyzu. Tím, že investují do tvorby nektaru, kterým krmí vosy, si zajišťují, že budou mít jejich zdroj v dostatečném množství takříkajíc po ruce.
Populace vos krmená nektarem darlingtonií bude silná, zdravá a hlavně početná. Pro masožravku to znamená, že kolem jejích pastí se vždycky bude hemžit dostatek vos a že i když se chytí jen málokterá, bude to jako zdroj dusíku stačit.
Vosa je navíc relativně velký hmyz, i pouhá jedna vosa tak pro masožravku představuje tučnou kořist. Svými živinami jí zřejmě bohatě vynahradí veškeré investice do nektaru, s nímž jiné šťastnější vosy předtím uletěly.
