Téměř přesně před 90 lety oficiálně vyhynul vakovlk tasmánský (Thylacinus cynocephalus). Stalo se to 7. září 1936, kdy v zoo v australském Hobartu uhynul vůbec poslední žijící exemplář.
Dravý vačnatec evropským osadníkům svou mohutnou hlavou připomínal vlka, pruhovanou srstí zase tygra. Téměř automaticky se tak stal podezřelým ze zabíjení ovcí a jako takový byl systematicky huben.
Nový výzkum dokazuje, že tasmánský tygr ovce vůbec nelovil
Ironií je, že podle nejnovějšího výzkumu vakovlk nebyl vybavený pro lov velké kořisti. Vědci z australské Flinders University analyzovali lebky vakovlků a došli k závěru, že s uchopením zvířete tak velkého, jako je ovce, by měl tasmánský tygr značné problémy.
Jeho dlouhé a štíhlé čelisti byly uzpůsobené ke zdolávání malé kořisti pomocí rychlých silných chňapnutí. Čím jsou čelisti delší, tím rychleji se koneček čenichu pohybuje při kousnutí. Na kosti tak působí ohromné síly, kterým umožnila odolávat v poměru k tělu výjimečně velká lebka.
Co víme o vakovlkovi tasmánském?
• Smutné výročí: Téměř přesně před 90 lety, 7. září 1936, uhynul v australské zoo v Hobartu vůbec poslední známý žijící exemplář.
• Klamný vzhled: Tento unikátní dravý vačnatec připomínal evropským osadníkům vlka (díky mohutné hlavě) a tygra (díky pruhované srsti).
• Tragický omyl: Kvůli podezření ze zabíjení ovcí se stal nepřítelem farmářů a byl jimi systematicky a nemilosrdně huben.
• Nové vědecké poznatky: Výzkum z Flinders University nedávno prokázal, že zvíře vůbec nebylo vybaveno pro lov tak velké kořisti, jakou je ovce.
• Dokonalý lovec menší kořisti: Jeho dlouhé, štíhlé čelisti a výjimečně velká lebka byly uzpůsobeny k bleskovým a silným chňapnutím, kterými zdolával drobnou kořist.
Zajímají vás osudy vyhynulých tvorů a snahy vědců o jejich nečekané návraty? Přečtěte si další články na ábíčku:
