V době, kdy trh zaplavovaly první gramofony, vyprávěli mladí lidé vtip. Přinese rodina babičce gramofon a pustí na něm Smetanovu Mou vlast. Babička poslouchá a říká: "To je ale hezké, děti. Povězte mi, jak jste celý ten orchestr nacpali do tak malé bedýnky?"
Hudebník v bedně
Dnes se tomu už moc nezasmějeme. Po více jak sto letech od uvedení gramofonu se reprodukovaná hudba stala druhou realitou pro všechny generace. Hudbu a zvuky posloucháme z televize, internetových rádií, klipů na YouTube a sociálních sítích a samozřejmě z MP3 souborů. Slyšet hudbu? To přece dovede každý. Ale věřte nám, že když jsme v poslechové místnosti firmy Acoustique Quality slyšeli zpívat Lou Reeda z reprosoustavy AQ Passion, neubránili jsme se stejnému dotazu: "Jak se do té bedny Lou Reed vešel i s kytarou?"
Koláče zvuku
Reprosoustavy se v základě dělí na dva typy: dvoupásmové a třípásmové. Poznáte je podle počtu "koláčů", tedy reproduktorů na přední straně. Dvoupásmové mají obvykle dva, třípásmové pak tři. Zvukové spektrum se v nich dělí na výšky, středy a basy. Tři reproduktory v jedné bedně lépe zahrají rockovou hudbu nebo elektro, na dvou pak dobře zní třeba klasická hudba nebo folk. Lepší modely mají na spodní straně otvor, takzvaný basreflekt nebo ozvučnici. Jde o zatočenou trubku přesného rozměru a délky, ve které se basové frekvence odrážejí a přidávají tak zvuku na hutnosti.
Kapka nebo hranol?
Ještě předtím, než jsou reproduktory usazeny do bedny, je nutné vymyslet její tvar. Klasické krychle a kvádry mají tu nepříjemnou vlastnost, že v jejich nitru vzniká stojaté vlnění – zvuk se od stran odráží a tím snižuje kvalitu poslechu. Mnohem lépe zní rozšiřující se vícestěnné nebo zaoblené reproduktory. Uvnitř takových se odražený zvuk lépe ztratí a neničí poslech.
Uvnitř
Svojí roli hraje také interiér, který nevidíme. Každý reproduktor by měl být usazen do vlastního prostoru, aby se odizoloval od ostatních a vzájemně se s nimi nerušil. Geometrie konstrukce vzniká jednak podle přesných matematických modelů šíření zvuku, ale také podle praktického poslechu.
Izolovaný zvuk
Pro tělo repráku se nehodí každý materiál. Malé bedýnky k počítači vyrobené z tenkého plastu pod náporem zvuku rezonují a tím pohlcují určité části zvukového spektra. Chovají se vlastně jako hudební nástroj, který se rozezní po úderu na strunu. A to není pro poslech reprodukované hudby dobré. Pořádné repráky se musí chovat přesně opačně a jsou proto vyráběné z pevných materiálů. V Acoustique Quality používají polotvrdé MDF desky z rozemletého dřeva spojeného do jednolitého materiálu pod vysokým tlakem a teplem. Ty dokáží zvuk bezpečně izolovat.
Vnitřnosti repráku
Jakmile je krabice vyrobena, prochází povrchovou úpravou a ručně se do ní zasazují reproduktory. Zvukaři jim říkají drivery a mají různé průměry a schopnosti. Největší z nich obvykle slouží pro basy, nejmenší pro výšky. Dráty jsou do nich ručně přiletovány a uvnitř napojeny na frekvenční výhybky, které propustí do reproduktorů jen určitá pásma. Celé to zní jako magie, ale na rozdíl od ní je možné zkompletované reproduktory otestovat a zjistit, zda zvuk skutečně odpovídá nastaveným normám.
Nejlepší šum je bílý
Pro ověřování korektní reprodukce využívají inženýři v Acoustique Quality speciální směrový a velmi citlivý mikrofon. Namíří se na prostředek reproduktoru a jako testovací zvuk poslouží bílý šum. Jde o zvuk, který v sobě obsahuje všechny frekvence a mikrofon výkon reprosoustavy srovná s profilem uloženým v počítači. Pakliže je vše správně, zobrazí se na monitoru tovární a naměřená křivka s nápisem GOOD. V případě BAD jde zmetek stranou a pokračuje se u dalšího kusu. Testem kvality prochází každá bedna a továrna jich tak zvládne odbavit několik desítek denně.
Frekvenční rozsahy
Lidské ucho zachytí zvuk na frekvencích mezi 16 Hz (hertzy) a 20 000 Hz. Vyšší zvukové vlnění (ultrazvuk) slyší netopýři nebo velryby, nižší (infrazvuk) pak například sloni. Čím jsme starší, tím máme sluch otupělejší a schopnost vnímat frekvence na koncích zvukového spektra se snižuje. Reproduktory ovšem dokážou vyzářit i takové zvuky, které neslyšíme, ale které přesto mají vliv na přesnost a takzvanou barvu zvuku.
Proposlouchejte se
Akustický znalec slyší zvuk zcela jinak než laik nebo ten, kdo má sluch navyklý na průměrné reproduktory. Odborník pozná rozdělení nástrojů, sytost jejich zvuku, rychlost s jakou nastupují, a jak výrazně hrají. Chce to ale cvik. Když si poslechnete Lou Reeda na reprácích u notebooku nebo z mobilu, a pak ho uslyšíte třeba na modelu AQ M23, uvědomíte si ten rozdíl. A čím déle a častěji posloucháte, tím lepší cit pro kvalitní ozvučení získáte. Jak řekl šéfredaktor Zdeněk, když Lou Reed dozpíval: "To je jako s voňavkami. Když je cítí normální člověk, nedokáže v nich rozpoznat všechny ingredience. Profík, ten to ale zvládne. Musí se k tomu ale pročuchat." A stejné je to se zvukem. Musíte se k němu proposlouchat na kvalitních reprácích. Ale pak ta hudba stojí za každý tón.
Co je to zvuk?
Zvukové vlny se šíří od zdroje látkovým prostředím k našemu uchu. Elektrický impulz rozvibruje membránu reproduktoru, která začne vzduchem posílat vlnění na určité frekvenci. Naše ucho ho interpretuje jako zvuk. A nemusí to být reproduktor – to samé dělají hlasivky v našem krku a vlastně každý předmět, který vibruje. Proto slyšíme. Zvuk se šíří i vodou a různými plyny. Stopku má ale ve vzduchoprázdnu, kde nejsou molekuly, které by informaci o vibrování předávaly. Všechny vědecko-fantastické filmy s burácivými vesmírnými bitvami tedy lžou. Ve skutečnosti by piloti stíhaček neslyšeli mezi hvězdami vůbec nic.
