Taxislužba Uber intenzivně pracuje na rozvoji dopravy budoucnosti. Chce se stát světovým lídrem v oblasti létajících taxi dronů – slibuje, že během pár let zprovozní ve vybraných velkoměstech vzdušnou přepravu, kterou si objednáte pomocí mobilní aplikace. Začít má už v roce 2020 v Dubaji a Dallasu. Zpočátku budou taxíky létat hlavně mezi střechami mrakodrapů, které jsou uzpůsobeny pro přistávání helikoptér. Časem bychom se ale měli dočkat i speciálních letišť – takzvaných skyportů.
Uber obchoďák s letištěm
Jak budou skyporty vypadat? Napoví soutěž, kterou Uber uspořádal pro významná architektonická studia z celého světa. V ábíčku vám představíme vize pěti nejúspěšnějších finalistů.
Společnost Humphreys and Partners se rozhodla jít v duchu propojení moderní techniky s přírodou. Skyport si představuje jako velkou budovu, která bude sloužit třeba pro kanceláře nebo jako obchoďák. Střecha přitom postačí k odbavení více než 5000 pasažérů za hodinu. Přistát a vzlétnout zde za tu dobu stihne 180 taxíků – to znamená tři za minutu!
Příroda a věda
Budova má navíc přispět k oživení a ozdravení města. Fasáda se bude skládat ze dvou vrstev. Tou první má být vertikální zahrada složená z rostlin, které budou pohlcovat prach a nečistoty z okolní dopravy. Druhou vrstvu vytvoří speciální druh betonu, který před pár lety vyvinuli mikrobiologové v nizozemském Delftu. Obsahuje speciální bakterie schopné produkovat vápenec. V případě, že se v betonu objeví prasklina, bakterie ji zacelí. Přežít v betonu a automaticky ho opravovat přitom mohou až 200 let.
Dálniční střecha
Architektonické studio Corgan se při hledání ideální podoby Skyportu rozhodlo pro systém modulárních nástupišť, která vyrostou nad dálnicemi. Zatímco dole budou projíždět a parkovat auta, o několik metrů výše se to bude hemžit létajícími taxíky a drony. Proč jsou modulární? Protože si jich bude moci každý postavit tolik, kolik potřebuje. V méně frekventovaných lokalitách bude stačit jeden modul, zatímco na rušných místech jich za sebou může vzniknout klidně deset.
Řidičům i pasažérům
Každý modul má přitom dvě patra. Nejprve se z ulice eskalátorem svezete do prvního podlaží, kde naleznete stanici s obchody, restauracemi a prostory pro společenské akce. Teprve o patro výše bude odletová dráha, která bude přístupná z prosklené čekárny uprostřed každého modulu. Stejně jako předchozí koncept počítá s kapacitou 180 přistání za hodinu. Návrh studia Corgan je unikátní zejména využitím prostoru nad dálnicemi. Zaručuje to jednak jistotu, že se budete moci hned po příletu pohodlně dostat tam, kam potřebujete, a také nepotřebuje zastavovat nové pozemky a rušit sousedy hlukem. Naopak zužitkuje prostory nad dálnicí, kde nebude nikomu vadit rámus rotorů létajících dronů. Řidiči navíc podél cest získají nová odpočívadla s občerstvením.
Bezpilotní mumraj
O něco střízlivější návrh přinesla společnost Boka Powell. Nevypadá sice už tolik jako z budoucnosti, zato má vynikat svou praktičností. Architekti tvrdí, že zvládne zkoordinovat až tisíc přistání za hodinu. Letadla budou startovat z talířů rozmístěných po stranách budovy. Provoz celého Skyportu zajistí soustava solárních panelů umístěná na střeše. Přistávací i odletová plocha by měla stát na vysokých pilířích, takže tvůrci konceptu navrhují propojit budovu s parkem – na úrovni země budou stromy, tráva a pohoda, zatímco výše budou proudit roje bezpilotních strojů.
Parking pro drony
Jak jsme zmínili již v úvodu článku, zpočátku by měly bezpilotní taxíky létat hlavně po střechách mrakodrapů. Čtvrtý vítězný návrh v soutěži o nejlepší podobu Skyportu od studia Pickard Chilton v tom chce tak trochu pokračovat. Stanici si představuje jako obrovský parkovací dům s garážemi pro servis a dobíjení strojů. Aby gigantická základna nezabírala zbytečně místa, má vyrůst do nebe stejně jako výškové domy s kancelářemi nebo byty.
Letiště bez hluku?
Posledním finalistou v soutěži o nejlepší podobu Skyportu je studio Gannett Fleming. Navrhuje samostatné letiště, které nabídne až 600 vzletů za hodinu. Kromě toho chce sloužit jako plnohodnotná základna pro bezpilotní letouny a elektromobily. Stroje zde budou mít možnost dobíjet elektřinu, zatímco samotná stavba má být pro spotřebu velmi šetrná. Tvůrci vizionářského letiště navrhují využít průhledný beton, který propouští část slunečních paprsků a přirozeně tak osvětluje prostory uvnitř. Dále pak plánují instalovat speciální ozvučné desky navržené tak, aby vyrušily hluk ze startujících strojů. Letiště uprostřed města by nemělo nikoho obtěžovat. Je to vůbec možné? Pokud ano, byl by to úžasný zážitek!
Kdo vyvíjí létající taxíky Uber?
Embraer
Brazilská společnost Embraer se v posledních letech stala jedním z nejvýznamnějších výrobců dopravních letadel na světě. Nyní začal pracovat i na bezpilotním městském stroji. Pohání ho osm malých rotorů a velká vrtule na ocase. Zatímco rotory slouží k obratnému manévrování ve městech, vrtule se aktivuje ve vyšší letové hladině, kde napomůže zrychlit let a ušetřit palivo.
Pipistrel
K vývoji bezpilotního stroje pro Uber se přidala také malá letecká společnost ze Slovinska, která se věnuje hlavně výrobě kluzáků. Tvrdí, že se na rozdíl od ostatních nesnaží vyvinout nový typ vrtulníku s bezpočtem rotorů. Naopak si létající taxík představuje jako lehký letoun s možností kolmého startu. Na rozdíl od rotorového systému si od něj slibuje nižší provozní náklady, vyšší rychlost a schopnost urazit na jeden zátah větší vzdálenost.
Aurora Flight Sciences
Letecká dílna sídlící v americkém státě Virginia se věnuje vývoji dronů pro americkou armádu a letectvo. Kromě toho ale pracuje na taxíku, v němž chce zkombinovat výhody helikoptéry i letounu. Vznikl na základě vojenského dronu XV-24 LightningStrike. V civilní verzi se ovšem snaží o docílení co nejnižší hmotnosti, proto je celý stroj z karbonového vlákna.
Bell Helicopter
K vývoji autonomního létajícího taxi se přidal také Bell – jeden z největších světových výrobců helikoptér. Zatím ale představil jen to, jak bude vypadat kabina. O pohonu stroje víme jen to, že ho vyvíjí společně s NASA. Zda se rozhodne také pro soustavu rotorů, křídla nebo unikátní kombinaci obou, se dozvíme až za pár měsíců.
Pradědeček létajících aut
Víte, kdy vznikl nápad spojit auto a letadlo? Už v roce 1927. Po obrovském úspěchu vozu Ford T, který se stal prvním dostupným autem pro obyčejného člověka, se Henry Ford rozhodl vyvinout osobní letadlo nejen pro piloty. Neslo jméno Flivver a bylo tak malé, že se vešlo do garáže. Henry Ford svou vizí předběhl svou dobu o sto let – bohužel ale jeho nápad skončil tragicky. Prototyp letounu testoval jeho přítel Harry J. Brooks u břehů Floridy. Při jednom ze zkušebních letů se kvůli selhání motoru zřítil do moře. Rozrušený Henry Ford si uvědomil, jak nebezpečná mohou být letadla, pokud nemají neustále přístup k profesionálnímu servisu a údržbě. Nápad na létající auto proto pohřbil společně se svým přítelem.
