Nemrtvé prázdniny II: Krvelační upíři

Nemrtvé prázdniny II: Krvelační upíři
Sdílej
 
Známe je jako příšery i jako romantické hrdiny. Krvežíznivé zrůdy i něžné romantiky. Upíři jsou prostě výjimeční nemrtví.

 

 

Máte občas v noci strach, že se zpoza rohu vynoří vysoká bledá postava a vycení na vás špičaté tesáky? Nejste v tom sami. Upírů jsme se báli snad odnepaměti. V lidových pověstech celého světa najdete démony lačnící po lidské krvi. Například v těch afrických řádí asanbosam s železnými zuby, který číhá na oběti zavěšený ve větvích stromů. V Indii jsou zase duchové zvaní rákšasa. Ti s oblibou pijí krev z uřezaných lidských hlav. Opravdový upír, jak ho známe dnes, ale pochází ze slovanských bájí střední a východní Evropy.

Jak se rodí upíři

Samotné slovo upír vzniklo ve staré srbochorvatštině, kterou mluvili jihovýchodní Slované. Odtud se rozšířilo do všech příbuzných jazyků včetně češtiny a nakonec i do celého světa. Upírem se podle pověry mohl stát zemřelý, který nebyl řádně pohřben, měl nějakou fyzickou odlišnost (třeba zakrněný ocásek), spáchal sebevraždu nebo se prostě jenom narodil ve špatný den. Když takový upír přišel na svět, byl jen neviditelným stínem. Aby získal fyzickou podobu, musel začít sát krev. Nejprve vypadal jako rosol, a až po nějakém čase stráveném popíjením rudé tekutiny dospěl do podoby, kterou měl před smrtí.

 

 

Byl to skutečný upír? •  Profimedia

Jak na ně

Upír v plné síle se opět zařadil do společnosti. Když byl dostatečně šikovný a nenápadný, mohl žít spokojený život mezi lidmi a přitom si dopřávat krvavé hody. Měl nadpřirozenou sílu a jako na potvoru byl o to silnější, o co podlejší a nemravnější byl před smrtí. Pokud ovšem přivedl na svět děti, riskoval, neboť ta měla zvláštní schopnosti lovců upírů. To se hodilo, protože poslat upíra na věčnost nebylo nic jednoduchého. Skolit nadpřirozeně silného a rychlého nemrtvého s tesáky nesvedl každý sedlák. Museli jste ho nejdříve lapit a pak mu srdce propíchnout dřeveným kůlem. Pokud jste ale jenom chtěli, aby se vyhnul vaší rodině, bylo to jednodušší. Stačilo po domě rozvěsit paličky česneku, jehož zápach upíra odrazoval.

Podivné kostry

Dřevěný kůl a česnek jsou nejklasičtější způsoby devampirizace, ale jak to bývá, každý kraj měl svůj vlastní recept na jejich likvidaci. A to už se nebavíme o lidových pověstech, ale o skutečnosti. Je to jen pár týdnů, co archeologové v Polsku objevili upíří hrobku z 16. či 17. století. Tedy ono o upíra ve skutečnosti asi nešlo, ale lidé, kteří ho pohřbili, byli o jeho prokletí stoprocentně přesvědčeni. Kostra měla v zubech zaklíněnou cihlu. Lidé věřili, že upír se dovede po smrti prokousat zpět na zem, proto mu takto lámali a plnili čelisti. Kromě toho na nebožtíkovi objevili podezřelou díru v noze. Skrze ni byl nejspíš připoután, aby nemohl z místa svého posledního spočinutí povstat.

 

Nejslavnější filmy o upírech: Vybrali jsme jenom 3!!!

Nejslavnější filmy o upírech: Vybrali jsme jenom 3!!!

Pan hrabě

Moderní upír se zrodil v 18. století. Z východní Evropy se tehdy začaly šířit zvěsti o vesničanech proměněných na upíry. Než se příběhy donesly na západ, stal se z nich velkolepý horor. Spisovatelé si poutavé téma z tajemného a chudého východu oblíbili a začali psát první povídky o krvelačných nočních tvorech. Na konci 19. století jej dovedl k dokonalosti spisovatel Bram Stoker s románem Drákula. Vypráví o rumunském hraběti, který chodí v černém, nesnáší slunce, spí v rakvi a miluje lidskou krev. Příběh se dočkal několika desítek filmových verzí a bezpočtu knižních i komiksových zpracování.

Upíři nové generace

Nová vlna popularity pak přišla na počátku nového milénia. Knižní a filmové série jako Stmívání nebo Pravá krev představily upíry jako bytosti s výjimečnými schopnostmi, snažící se žít jako obyčejní lidé. Možná to odráží změnu našeho myšlení: Zatímco dříve byla odlišnost od ostatních trestaná jako znamení ďáblovo, dnes má každý právo být odlišný, pokud se tak cítí. Jediné, co musíte udělat, je svoji výjimečnost použít pro něco dobrého. Tak mějme dnešní oduševnělé upíry rádi.

Žijí mezi námi?

Moderní věda má na upíry nevěří. Doktoři tvrdí, že za celým mystériem vampirismu stojí vzácná nemoc zvaná porfyrie. Nemocní začnou být extrémně citliví na světlo, které jim rozežírá kůži. Rty a dásně stižené chorobou začnou krvácet a domnělý upír je na světě. Existenci upírů ale popírá i matematika. Bylo spočteno, že kdyby se první krvesaj narodil v roce 1600 a vydal se napít z nebohé oběti jen jednou za měsíc, rozšířil by se vampirismus geometrickou řadou tak, že během dvou a půl let by už na zemi žili jen upíři. A ti by pak logicky vyhynuli kvůli nedostatku potravy. Najdou se ale i jejich zastánci. Třeba britský profesor, který tvrdí, že jen ve Spojeném království žije na 15 tisíc upírů. Takže si radši dávejte v noci bacha.

 

 

Nemrtvé prázdniny I: Živá mrtvá zombie

Nemrtvé prázdniny I: Živá mrtvá zombie

Skuteční vlkodlaci v Americe

Skuteční vlkodlaci v Americe

Upíři skutečného světa: Pijáci krve žijí všude kolem nás

Upíři skutečného světa: Pijáci krve žijí všude kolem nás

Klíčová slova:
upir, vlkodlak, zombie
 

Články odjinud