Ve třetím století před naším letopočtem bylo u dnešních Němčic nad Hanou pěkně živo. Fungovalo zde významné obchodní i hospodářské centrum a žila tu elita tehdejší společnosti. Pozůstatky dávného dění v Němčicích zkoumají archeologové od roku 2002. Důkazy o sklářské dílně z tzv. doby laténské však slavná archeologická lokalita o rozloze 40 hektarů vydala teprve nedávno.
Tajemná výroba skla
„Jde o místo v severozápadní části lokality, kde se na ploše cca 40 x 40 metrů podařilo najít stovky skleněných slitků, polotovarů a zmetků korálků. O přítomnosti sklářské dílny není pochyb,“ říká dr. Ivan Čižmář z Ústavu archeologické památkové péče Brno. O nálezech jeho tým publikoval článek v odborném časopisu Antiquity. Keltové vyráběli jak korálky, tak i půvabné náramky, závěsky či skleněné nádobky. Předměty nalezené v Němčicích byly většinou odpad z výroby
Záhadní Keltové
To, jak Keltové zpracovávali sklo, archeology extrémně zajímá, dosud se o tom totiž moc neví. Postup výroby zůstává i po nálezu v Němčicích zahalen tajemstvím. „Nástroje určené k výrobě skla se nám nepodařilo doložit.“ popisuje vědec. „Předpokládali jsme například nějaké kovové tyče. Nicméně při experimentech, třeba na Slovensku, používají skláři také nástroje dřevěné, které by se v našich podmínkách nedochovaly.“
Součást proslulé stezky
Němčice oplývají i řadou dalších pokladů, které pomáhají mapovat, jak to v místě kdysi vypadalo. Kromě zpracování skla se doktoru Čižmářovi podařilo doložit rovněž zpracování železa, bronzu a jantaru. Experti usuzují, že sídliště leželo na významné Jantarové stezce - síti obchodních tras, které spojovaly sever Evropy s územím kolem Jadranu. Během dvou dekád průzkumu tým v Němčicích objevil mimo jiné i dvě tisícovky zlatých a stříbrných mincí ražených Kelty, bronzové amulety, zahloubené chaty a další zajímavosti z hloubi dějin.
Jedinečné Němčice
„Jako sídlo elit můžeme Němčice nepochybně označovat, už jen z důvodu, že se zde nachází neobyčejně velká koncentrace luxusních předmětů, které se na běžných sídlištích vyskytují v mnohem menším měřítku nebo jen ojediněle,” říká doktor Čižmář. „Na Moravě ani v Čechách takto významnou lokalitu ze třetího. a druhého stol. př. Kr. neznáme, nejblíže je rakouský Roseldorf a Nowa Cerekwia v Polsku.”
Místo pro rituály
Průzkumy Němčic vydaly svědectví o ještě hlubší minulosti. Na místě totiž pravděpodobně stávala svatyně. Archeologové tak usoudili po provedení geofyzikálního měření čtvercových areálů, které poukázaly na to, že jsou ze zhruba čtvrtého století před naším letopočtem, a tvořily součást pohřebiště.
Keltové uctívali přírodní síly, s nimiž spojovali jednotlivá božstva. Například Lugh, byl bůh světla, Epona bohyní hojnosti a koní i jezdců, Cernunnos bůh přírody a divoké zvěře a Esus bůh válečníků ale i ochránce lidí. Božstva se však u Keltů obývající různá území lišila. A jak konkrétně vypadal panteon Bójů, tedy dominantního kmene na území dnešního Česka, není známo.
Keltové v Čechách a na Moravě:
Keltové přišli na území Čech pravděpodobně kolem pátého století před naším letopočtem. Usídlili se na západě země, postupně však expandovali až na Moravu. Mezi polovinou druhého až prvního století našeho letopočtem zakládali oppida, považovaná za předchůdce měst. Nejznámější a nejvýznamnější oppida stávala například na pražské Závisti, ve středočeských Stradonicích a v jihočeských Hrazanech. Na Moravě pak třeba na Starém Hradisku u Prostějova.
Zánik keltské kultury u nás nastal na sklonku starého letopočtu v důsledku expanze a útoků Germánů. Část Keltů území opustila, část splynula s příchozími germánskými kmeny. Keltskému kmeni Bójů se přisuzuje i původ pozdějšího názvu českých zemí Bohemia - vycházející z latinského pojmenování Boiohaemum, čili „země Bójů”.
