Koně byli domestikováni na pomezí Asie a Evropy asi v druhé polovině pátého tisíciletí před naším letopočtem. Zprvu je lidé chovali kvůli masu a výživnému mléku. Jezdit na koních začali pravděpodobně až o tisíciletí později. Důkazy o nejstarších předchůdcích sedla – rohožích připevněných k hřbetu zvířete řemeny – pak pocházejí ze sedmého století před naším letopočtem. Jde o rytiny asyrských jezdců. Novým příspěvkem do historie sedla je nález z pohřebiště Jang-chaj v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang.
Nejstarší sedlo
Radiokarbonová metoda datování ukázala, že sedlo bylo vyrobeno mezi lety 727 až 396 před naším letopočtem. To ho podle hlavního výzkumníka Patricka Wertmanna z Curyšské univerzity řadí na samý počátek výroby sedel. Podle expertů je sedlo možná starší než dříve nalezená sedla spjatá s kočovným bojovným kmenem Skythů, která pochází z pátého až třetího století před naším letopočtem. Ta byla objevena v pohoří v pohoří Altaj na ruské Sibiři a ve východním Kazachstánu.
První jezdkyně
Nově objevené sedlo je propracované -- tvoří ho dva polštáře z hovězí kůže vyplněné slámou a jelení a velbloudí srstí. Nalezeno bylo v hrobu ženy oblečené v koženém kabátě, kožených botách a vlněných kalhotech a bylo uloženo tak, jako by na něm seděla. Pravděpodobně tak šlo o ženu – jezdkyni. To samo o sobě je neobvyklé a nález nabourává představu, že byla jízda na koni v dávných časech výsadou mužských elit.
Kde se mohli potkat?
Vědci předpokládají, že v Jang-chaj v Turfanské proláklině na severozápadě Číny leží lidé z kultury Subeixi, kteří žili v této oblasti zhruba před 3000 lety. Kultura získala název podle města, u něhož se nachází jiné pohřebiště s ní spjaté. Obě pohřebiště dělí zhruba 50 kilometrů. Archeologové se domnívají, že Subeixi měli podobné zbraně a výstroj pro koně jako Skythové a mohli se potkávat v Altajském pohoří. Životní styl kmenů se ale nejspíše lišil. Vědci předpokládají, že na rozdíl od kočovných Skythů byli Subeixi usedlejšími pastevci.
Revoluční sedlo
Důvod vzniku prvních sedel byl ryze praktický hned v několika ohledech. Vedle většího pohodlí a bezpečí pro jezdce totiž svědčila i zdraví koní. Díky novince lidé zvládli ujet velké vzdálenosti i lépe přepravovat náklad, což pomohlo k rozvoji kontaktů mezi různými kulturami. Komfortnější jízda na koni, tak kdysi znamenala vskutku převratnou změnu. U sedla z Jang-chaj archeologové také upozornili, že skytská i jangchajská sedla měla výrazné podpěry, které člověku pomáhaly držet se pevně v sedle a také se na koni zvednout. Třeba když chtěl vystřelit šíp.
Poušť pokladů
Objevy dávných koňských výstrojí jsou vzácností. Kůže totiž snadno podléhá rozkladu. Sedlo ženy spojované s kulturou Subeixi se zachovalo ve vyprahlé poušti, která už dříve vydala pozoruhodně zachované lidské ostatky i prastaré předměty. A experti doufají, že v oblasti najdou další podobné „poklady“.
A co třmeny?
K sedlu patří třmeny podpírající nohy jezdce. Podle historických nálezů se ale objevily mnohem později než sedlo samotné. Předchůdce současných třmenů známe z 2. století před naším letopočtem z Indie. Provazová smyčka s opěrkami pro palec na obou stranách byla přehozena přes koně. Ve 4. a 5. století našeho letopočtu se třmeny rozšířily po většině Asie a do Evropy je na přelomu 6. a 7. století přivezli Avaři a jim podobní nájezdníci.
