V polovině dubna jsme vyrazili na reportáž do Domažlic za Amarem Ibrahimem, zdejším 58letým rodákem, provozovatelem kurzů Outdoor Survival. O těch už jsme v ábíčku psali. Ale tentokrát jsme tu s kolegou Pavlem za jiným cílem. Naskakujeme do historického vojenského džípu a míříme z Domažlic směrem k německým hranicím. Za volantem sedí Amar, muž s výraznou tváří bojovníka a ještě výraznějším životním posláním – udržovat vzpomínky na osvobození Chodska americkou armádou.
Americká armáda v Čechách
„Tenhle džíp jsem pojmenoval Little Kay, protože takhle byl označený džíp Matta Konopa, který pocházel z Domažlic, uměl česky a přivedl americkou armádu do Čech,“ vysvětluje Amar. Džíp pečlivě udržuje v provozuschopném stavu. Není pro něj jen dopravním prostředkem – je symbolem jeho celoživotní vášně.
Vzpomínaný Matt Konop se účastnil kruté bitvy v Ardenách a později osvobozování Československa – konkrétně právě města Domažlice a dalších chodských obcí, Horšovského Týnu a nakonec i Plzně. S ohledem na Konopovy české kořeny a jeho znalost místního jazyka ho jmenoval generál Walter M. Robertson velitelem předvoje 2. pěší divize. Osud tak napsal pozoruhodný příběh – Konopova jednotka osvobozovala právě ty české vesnice, které jeho prarodiče opustili, když v 19. století emigrovali do Ameriky.
„Jeden z nás“
Konop se svým řidičem vjel 2. května 1945 v džípu do obce Klenčí. Narazili zde na místní odboj a důstojník odbojářům v češtině sdělil, že jeho divize přichází, aby osvobodila Československo. Vypuklo nadšení i údiv nad češtinou z úst amerického důstojníka, ale i nad jeho příjmením Konop, které je v této oblasti běžné. 4. května Konop vstoupil do Domažlic a na náměstí uviděl transparenty, které ho vítaly jako osvoboditele. Když jej skupina obyvatel na náměstí poznala, vyzdvihli ho na ramena a nesla ho po náměstí jako hrdinu a „jednoho z nás“.
„Domažlice byly oficiálně osvobozeny den poté, 5. května 1945,“ vypráví Amar. O den později už divize ustavila své velitelství v Plzni a hned následující den 7. května generál Robertson pořádal večírek, na který byli pozváni představitelé města, místní umělci i další významní lidé. Protože Konop hovořil anglicky i česky, ujal se pro ten večer role ceremoniáře a o půlnoci oznámil tlampači na hlavním náměstí, že válka skončila.
Pamětní deska v Domažlicích
Všechny tyto události dnes připomíná bronzová deska, která je připevněná v Domažlicích na náměstí na domě, jenž shodou okolností dnes patří Amarovi. Právě před tímto domem 4. května 1945 Matt Konop zaparkoval svůj vůz a byl vítán jako osvoboditel.
„Pamětní desku jsme instalovali 5. května 2015 k sedmdesátému výročí osvobození,“ vysvětluje náš průvodce. „Její součástí je reliéf vycházející z autentické fotografie, na které lidé nesou Matta Konopa na ramenou. V levé ruce drží svoji kameru značky Kodak, díky níž se dochovaly unikátní záběry z osvobození. V roce 2016 byl Konop jmenován čestným občanem města Domažlice,“ dodává Amar.
Tvrdý odpor
Už od mládí se Amar Ibrahim věnuje uchovávání vzpomínek na americké vojáky, kteří v květnu 1945 osvobodili jeho rodný kraj. „Při osvobozování padlo v Čechách přibližně 250 amerických vojáků,“ vypráví Amar, zatímco míříme k jednomu z mnoha památníků na Chodsku.
„Podle pamětníků si Američané mysleli, že k nám jednoduše přijedou bez boje, ale ve skutečnosti se museli přes hřeben Českého lesa tvrdě probojovávat. U obce Černá řeka přišli o dva tanky Sherman, museli se stáhnout a vybudovat lazaret.“
Nastražená mina
Zastavujeme na lesní cestě nedaleko obce Díly, jen pár kilometrů od německých hranic. „Tady je jedno z míst, které by nemělo být zapomenuto,“ ukazuje Amar k památníku mezi stromy. „Tudy mezi stromy projely dva džípy a třetí za nimi najel na tankovou minu. Vůz byl příliš těžký, sedělo na něm sedm vojáků.
Na pomníku je uvedeno šest jmen, až později se zjistilo, že tam byl ještě sedmý. Jeden z vojáků se jmenoval Buddy. Jeho táta padl poslední den první světové války a on sám padl 1. května 1945, bezmála poslední den druhé světové války.“
Sestřelené letadlo
Přesouváme se k dalšímu místu. Po cestě Amar zdraví místní obyvatele, na Domažlicku ho zná téměř každý. Je místní respektovanou osobností. Zastavujeme u památníku amerického pilota.
„Tady 30. dubna 1945 zahynul Virgil Paul Kirgham, poslední sestřelený americký pilot v Evropě během druhé světové války. Bylo mu pouhých 20 let,“ vysvětluje náš průvodce. „Jeho bratr, rovněž pilot, žil až do svých 100 let a pravidelně sem za námi jezdil na vzpomínkové akce.“
Odvážní mladíci
Při další zastávce poznáváme jinou temnou kapitolu z konce války: „Tímto pomníkem se připomíná šest místních chlapců z Postřekova, kterým bylo pouhých patnáct let. V euforii z blížícího se konce války posbírali na bojišti zbraně a chtěli jít bojovat proti Němcům. Američani je varovali, ať nechodí, že nemají bojové zkušenosti.“
Chlapci neuposlechli, byli zajati, mučeni a zastřeleni. Amar doplňuje dojemný detail: „Jeden z popravených měl u sebe papírek, na kterém bylo napsáno: Maminko, tatínku, vás mám rád. Jsou to neuvěřitelné příběhy, které by neměly být zapomenuty.“
Obnovené vzpomínky
Během našeho putování Amar vysvětluje řadu zajímavostí, například že Američané mají přísná pravidla ohledně svých padlých vojáků. Všichni musí být pohřbení jedině na půdě Spojených států. Proto byli padlí američtí vojáci po bojích exhumováni a převezeni na americké vojenské hřbitovy v Evropě, které jsou považovány za půdu Spojených států.
U další zajímavosti Amar neskrývá rozčarování: „Za komunistů byly od roku 1948 všechny pamětní desky odstraněny a zničeny. Snažili se vymazat veškeré vzpomínky na americké osvoboditele. Pamatuji si, že nás ve škole učili, že celé naše území bylo osvobozeno Rudou armádou. Tady v západních Čechách, kde žila spousta pamětníků, to bylo naprosto bizarní.“
S hrdostí dodává, že od devadesátých let se situace změnila a nadšenci jako on památníky obnovují. „Skoro každý rok přibývají nové, jak objevujeme další střípky historie.“
Problémy s autem
Kolem poledne zjišťujeme, že se v chladiči našeho džípu rychle ztrácí voda. Amar zvedá kapotu a konstatuje, že se voda s motoru mísí s olejem. Vypadá to na prasklé těsnění pod hlavou motoru a náš průvodce ihned po telefonu organizuje opravu.
„Auto musí být v pořádku na oslavy na konci měsíce,“ říká odhodlaně. „Z Domažlic vyjede konvoj 40 vozů, který sám řídím. Pojedeme jako každý rok do Plzně, kde oslavy vrcholí,“ vysvětluje Amar. „Oslavy začínají už koncem dubna a budou pokračovat až do 8. května. Budeme mít pietní jízdy, pokládání věnců i veřejné oslavy na náměstí.“ Zavíráme kapotu a nabíráme nejbližší směr zpátky do Domažlic.
Mladí nadšenci
Doma nám Amar představuje svou rozsáhlou sbírku vojenských artefaktů, z nichž mnohé dostal přímo od válečných veteránů. Tady poznáváme další rozměr jeho práce. Je zakladatelem a duší Klubu vojenské historie Domažlice. „Náš klub jsme oficiálně zakládali teprve před rokem, i když se této činnosti věnuji celá desetiletí,“ vysvětluje Amar s pýchou v hlase.
„Udělal jsem to vlastně kvůli mladým přírůstkům. Mám v klubu skupinu mladých kluků okolo 16 let. Je to především zásluha mého stejně starého syna Olivera, který k tomu přivedl své kamarády. Pořizují si dobové uniformy, jezdí se mnou na srazy džípů, pokládají věnce k pomníkům. Je to jejich opravdový koníček,“ popisuje aktivity svých mladých svěřenců.
Přípravy na slavnosti
Amar zdůrazňuje důležitost zapojení mladých lidí: „Jsem rád, že se tomu věnují a že je to baví. Členové podobných klubů už stárnou a byla by jen otázka pár desetiletí, kdy by tyto aktivity úplně vymizely. Tahle máme naději, že hrdiny druhé světové války bude připomínat i další generace.“
Činnost klubu je pestrá – od organizace slavnostních jízd přes pořádání dobových táborů až po účast na mezinárodních setkáních. „Letos na kulaté výročí bude 5. května v Domažlicích velká přehlídka. Předtím budeme mít tři nebo čtyři dny dobový tábor pod Chodským hradem – od polní ošetřovny přes štáb po uniformy a repliky zbraní. Veřejnost si bude moci prohlédnout, jak to tenkrát vypadalo,“ plánuje Amar nadcházející akce.
Živý odkaz
Když se loučíme s naším kamarádem Amarem, ptáme se na jeho plány do budoucna. „Chtěl bych vybudovat muzeum věnované Čechům, kteří odešli do Ameriky a vrátili se jako američtí vojáci,“ sděluje nám svůj sen. Muzeum plánuje umístit v průchodu svého domu v Domažlicích. „Bude přístupné zdarma. Budou tu vitríny s uniformami a dalšími exponáty, budeme promítat dokumentární filmy.“
Amar Ibrahim není jen sběratelem artefaktů a organizátorem historických akcí, je také strážcem paměti a mostem mezi generacemi. Jeho práce s mladými lidmi zajišťuje, že příběhy amerických vojáků i místních obyvatel z konce druhé světové války nezůstanou zapomenuty.
Americký Jeep Willis
„Little Kay“
Americký vojenský Jeep Willis se stal ikonickým symbolem osvobození. V Evropě jich během války bylo vysazeno několik stovek tisíc. Patří k nim i Amarův džíp, který působil v Itálii, odkud ho před třiceti lety dovezl do České republiky jeden z nadšenců. Na to, že je autu 83 let funguje výborně a Amar ho udržuje nejen v dobré technické kondici, ale také s výbavou, která odpovídá válečnému období.
- 1 Kosa
Řezač drátů nazývaný také kosa. Sloužil pro zachytávání a přetínání kovových lan, které nacisté po spojeneckém vylodění v Normandii napínali mezi stromy u cesty.
- 2 Little Kay
Jeep nese označení Little Kay po nejmladší dceři podplukovníka Matta Konopa, který jako jeden z prvních amerických vojáků vstoupil na území okupovaného Česka. Plyšový medvěd pochází z rodného Konopova města Two Rivers.
- 3 Američtí kovbojové
Kovbojská kožená pouzdra na pušky si vojáci nechali posílat z USA. Byla praktičtější pro rychlé vytažení zbraně v případě útoku než pro to určené místo na přední přístrojové desce.
- 4 Improvizovaná střecha
Nad autem se dala napnout plachta pro ochranu před nepřízní počasí.
- 5 Kulomet M2 Browning
Na lafetu býval často upevňován vzduchem chlazený kulomet M2 Browning s náboji ráže 12,7 mm.
- 6 Siréna a nádrž
Vlevo je vidět průrazná siréna, vlevo pak nádrž pro dolévání vod.
- 7 Lopata a sekera
Každé auto bylo vybaveno základními nástroji. Lopata sloužila například pro zasypání děr, sekera pak pomohla při odstraňování zátarasů.
- 8 Noční vidění
Pouze na levé straně je připojeno „noční vidění“, tedy světlomet, který svítí těsně před přední kola a není tak snadno zpozorovatelný z velké vzdálenosti.
- 9 Maximální rychlost
Auto má tři rychlosti a dosahuje kolem 80 km/h. Dále je možné zařadit pohon pouze přední nápravy a také konstantní pomalou rychlost – tzv. želvu – pro jízdu v kolonách.
Symbol osvobození
Vozidlo mělo řadu technických zajímavostí – například řezač drátů před předním sklem (tzv. kosa), který chránil posádku před ocelovými lany napínanými německými vojáky mezi stromy. Systém zadních světel zvaný tygří oči pomáhal udržovat vozidla v koloně během nočních přesunů. Džíp měl nádrž na 50 litrů, spotřebu kolem 15 litrů na 100 km a motor o objemu 2,2 litru. Byl navržen pro tři osoby, ale často v něm cestovalo i více vojáků.
Americká armáda na Chodsku
Americká armáda osvobodila západní Čechy v závěru druhé světové války. Do oblasti Domažlicka dorazila počátkem května 1945. V Čechách padlo přibližně 250 amerických vojáků, z toho nejvíce v Chebu (55). Poslední boje probíhaly až do 8. května, kdy byla podepsána kapitulace. Součástí amerických jednotek byli i Češi a potomci českých přistěhovalců, jako byl Matt Konop z Domažlic.
Kluby vojenské historie
Po celé České republice působí desítky klubů vojenské historie věnujících se připomínce osvobození v roce 1945. Zatímco v západních Čechách se zaměřují na americkou armádu, ve zbytku země připomínají především osvobození Rudou armádou, nejvýrazněji například při rekonstrukcích Ostravské operace. Kluby pořádají pietní akty, rekonstrukce bitev, výstavy a spanilé jízdy historické techniky. Vyhledávají a dokumentují dosud neznámé příběhy, navrhují a financují pamětní desky a památníky.
