Historie vojenského využití raket sahá až do 13. století. Umožnil to vynález střelného prachu v Číně. Právě tam se na bojišti poprvé objevily rakety. O sedm století později se staly neodmyslitelnou součástí moderního válčení.
Jejich vývoj se však nezastavuje. Inženýrské týmy po celém světě intenzivně pracují na hypersonických zbraních, tedy na takových, které dokáží létat minimálně pětinásobkem rychlosti zvuku (Mach 5). Týká se to i raket.
Neviditelný torpédoborec USS Zumwalt
Největší armády na světě dnes na hypersonických zbraních pracují, některé už připravují jejich praktické nasazení. Týká se to například stealth (tedy radarově neviditelného) torpédoborce třídy USS Zumwalt amerického námořnictva.
Jde o novou třídu lodí, která tvarem tak trochu připomíná plovoucí žehličku. Původně byla vybavena pokročilým dělovým systémem, který měl ale jeden velký problém: Jediný náboj pro něj stál v přepočtu přes 16 milionů korun. Když by bylo nutné zasypat protivníka dělostřeleckou salvou, pěkně by se to prodražilo.
Jak fungují hypersonické rakety?
Generálové proto rozhodli lodě přezbrojit na hypersonické rakety. Každá má dvě hlavní části: pomocný raketový stupeň a nosní kužel. První stupeň raketu urychlí na mnohonásobek rychlosti zvuku. Následně uvolní nosní kužel, ve kterém je ukryta výbušná hlavice. A ta po těžko předvídatelné trajektorii pokračuje až k cíli.
Tyto rakety jsou určeny pro střední nebo dlouhé vzdálenosti a nesou konvenční, tedy nejaderné zbraně. Rakety mají označení IRCPS, mezi vojáky se jim však přezdívá Temný orel. Poprvé byly úspěšně otestovány už v roce 2017.
Rychlý zásah
Armáda USA si od Temných orlů slibuje zásahy velmi cenných a dobře chráněných cílů – například protivzdušnou obranu, prostředky elektronického boje nebo jiné klíčové prvky protivníkovy armády. Obrana proti nim bude obtížná.
Kromě extrémní rychlosti je jejich další výhodou skvělá manévrovatelnost. To, že extrémně rychlá raketa sleduje nejasnou trajektorii, kterou případně může i měnit, výrazně ztěžuje její zaměření. Proti takovým střelám prakticky neexistuje obrana.
Nesledují balistickou křivku
Na rozdíl od mezikontinentálních balistických střel (ICBM), které obvykle nesou atomové zbraně, nesledují hypersonické zbraně balistickou křivku. Ta je totiž snadno předpověditelná a přestože ICBM dosahují rychlostí přes přes 20 machů a výšky kolem 1200 km (u nejvýkonnějších typů dokonce až 4500 km), lze je s patřičnými obrannými systémy sestřelit.
Hypersonické rakety se místo toho pohybují v relativně nízkých výškách 20–80 km a po proměnlivých klouzavých trajektoriích. Díky tomu a vysokým rychlostem je radary zachytí, až když už je pozdě.
Hypersonické jaderné zbraně
Pojďme se podívat na jinou armádu – na tu francouzskou. Pro hypersonické zbraně připravuje jinou budoucnost než armáda USA. Střela ASN4G má totiž nést nukleární hlavici a už kolem roku 2035 sloužit zemi v rámci jaderného odstrašujícího arzenálu. Bude vypouštěna ze vzduchu, z vylepšených francouzských stíhaček Rafale F5.
Vodíková rychlovka
K pohonu rakety bude sloužit náporový motor se spalováním v nadzvukovém režimu, takzvaný scramjet. Ten je schopen fungovat až od rychlosti kolem Mach 4. Vzduch, který nadzvukovou rychlostí do motoru vniká, se dále stlačuje, následně spaluje a tryskou vypouští ven. To umožňuje dosáhnout rychlostí kolem Mach 8, pokud je palivo uhlovodíkové (jako letecký benzin) nebo i více než Mach 15, pokud je palivem vodík.
Rakety nad klokany
S hypersonickými raketami osazenými scramjetem počítá také australská armáda. Ve spolupráci s americkým letectvem vyvíjí rakety HACM určené pro stíhačky typu F-15, F/A-18 nebo F-35. Vývoj podléhá přísnému utajení, a tak známe jen základní specifikace. Maximální rychlost má být Mach 8 a dolet až 1900 km. Nejspíš proto se také testují v Austrálii. Tamní nehostinné a řídce osídlené vnitrozemské pustiny přezdívané „outback“ se totiž táhnou tisíce kilometrů.
Podzvukový, nadzvukový a hyperzvukový:
Jaký je v tom rozdíl?
Jako podzvukové označujeme letouny nebo zbraně, které nedokáží v zemské atmosféře dosáhnout rychlosti zvuku (1234,8 km/h). Nadzvukové umí jít nad ni. Hyperzvukové nebo hypersonické přesáhnou Mach 5 – pětinásobek rychlosti zvuku.Třeba jeden z nejrychlejších letounů historie X-15 dosáhl mírně přes 7000 km/h. Nedokázala by ho tak zasáhnout prakticky žádná raketa protivzdušné obrany – jednoduše nebyla dost rychlá. Za vysoce hyperzvukové považujeme ty stroje, které přesáhnou Mach 10. Rychlosti nad Mach 25 dosahují pouze stroje, které se vracejí z vesmíru do pozemské atmosféry.
Hypersonické rakety na českém podvozku
Čína, USA a Rusko jsou hlavní světové mocnosti, které vyvíjejí hypersonické zbraně. Všechny zbraně mají sloužit primárně k zastrašení protivníka a jejich praktické použití je až tím nejkrajnějším řešením.
Čína se ale v poslední době nijak netají tím, že by si ráda přivlastnila nezávislý ostrov Tchai-wan nedaleko jejího východního pobřeží. Tchai-wan to nechce, a tak vyvíjí nové zbraně – aby ukázal, že pokud na to dojde, nebude to mít Čína vůbec lehké. Nejnovější hypersonické rakety domácí tchaiwanské výroby mají mít dolet až 2000 km a teoreticky by tak mohly zasáhnout i Peking, hlavní město Číny. V současné době jsou zaparkované v silech po celém ostrově.
Armáda by je ale chtěla učinit mobilní a tady přichází na scénu český průmysl. Jako mobilní nosiče svých raket si totiž Tchai-wan předběžně zvolil podvozky značky Tatra. Tento legendární český výrobce nákladních aut z Kopřivnice dodává nákladní vozy a podvozky nejen naší armádě, ale také mnoha zahraničním: izraelské, ukrajinské nebo francouzské. Teď to vypadá, že některé poputují až na Tchai-wan! Mělo by jít o čtyřnápravový model Tatra 8x8.
