MINULE: V dýmu střelného prachu
Tajemná výbušná směs známá jako střelný prach byla objevena v Číně kolem roku 850, ale do Evropy se dostala až ve 13. století. Už o dvě stě let později ovšem začaly palné zbraně vytlačovat elitu bitevních polí - středověké rytíře. Střelný prach se stal osudným i českému a uherskému králi Ludvíkovi Jagellonskému, když jeho těžkou rytířskou jízdu rozprášila v bitvě u Moháče palba ze třech stovek děl osmanského sultána. Samotný dvacetiletý Ludvík přežil, ovšem utonul při ústupu v dolnouherských bažinách. Na osiřelý český trůn byl následně zvolen Ferdinand I. Habsburský.
Rozbořené hrady
Během 16. století začala sláva hradů pomalu blednout. Špatně přístupná a stísněná středověká sídla už nevyhovovala životu renesanční šlechty. Ta začala stavět mnohem pohodlnější reprezentativní zámecké paláce podle italského a španělského vzoru. Rychlý rozvoj dělostřelby navíc vyžadoval budování nových mohutných opevnění, které stály značné peníze. Většina hradů byla proto brzy opuštěna a jako sídla lapků následně i rozbořena. Zbylé hrady na sebe vzaly úlohu buď zámku, nebo vojenské pevnosti, která musela vydržet i několikaměsíční obléhání značnou přesilou.
V křížové palbě
Základem renesanční pevnosti byly geometricky naprosto pravidelné valy ze sypané hlíny s pláštěm z pálených cihel. V rozích byly navíc opatřené kruhovými rondely nebo bastiony, které vystupovaly mimo základní linii hradby a sloužily jako předsunutá dělostřelecká základna. To vše ještě doplňovaly vodní příkopy. Zešikmené stěny a ostré rohy zdí pomáhaly snížit drtivý účinek odstřelování a naopak poskytovaly obráncům možnost křížové palby.
Balistický oblouk
Na širokých terasách opevnění stály culveriny - dlouhá děla na loukoťových kolech s dalekým dostřelem. Renesance přinesla mimo jiné i vynález dalekohledu a lepších měřících přístrojů. Dělostřelci na hradbách díky nim mohli střílet pod přesným úhlem na značnou vzdálenost a zasahovat i cíle mimo svůj přímý dohled. Naopak při dobývání pevnosti našla své uplatnění obléhací bombarda - krátké těžké dělo, jehož střely dopadaly na cíl balistickým obloukem. Obráncům tak způsobovaly mnohem větší ztráty než přímé odstřelování polními děly.
