Vývoj hradu 10: V dýmu střelného prachu

Vývoj hradu 10: V dýmu střelného prachu
Sdílej
 
"Boží bojovníci zaútočili a jejich děla rozpoutala peklo."

MINULE: Jak se žilo na hradě

Patnácté století bylo v českých zemích požehnané na špatné události. Lucemburské království se po smrti Václava IV. ocitlo na téměř půl století ve víru náboženských bouří. Husitské války byly příčinou úpadku a ztráty množství uměleckých skvostů. Města, ale především kláštery byly pro své bohatství zcela vydrancovány a změnily se v trosky. Hradní sídla se začala narychlo opevňovat pro novou válku. Válku, která už nebyla vedena jen ostřím zbraní, ale také černým střelným prachem – směsí sanytru (ledek, chemicky dusičnan draselný, KNO3), dřevěného uhlí a síry.

Infografika: Od husitských válek k Jagelloncům •  ABC

Pekelná hradni bašta

Válečné časy přinesly budování mohutných předsunutých hradních opevnění. Útočící vojsko se mohlo k hradní bráně dostat pouze za cenu drtivých ztrát. Nové dělostřelecké bašty vydržely odstřelování, a naopak z úzkých střílen chrlily olovo a střely na okopy nepřítele. Měly mohutný břit nebo podkovovitý tvar, aby na ně dopadající střely nadělaly co nejméně škody. Uvnitř věže ovšem panovalo horko, smrad a dým z výstřelů. Společně s novým druhem obrany ovšem hrady dostaly i příslovečný sud prachu – místnost zvanou prachárna. Výbuch takového skladiště prachu například v roce 1551 rozmetal polovinu hradu Budyně nad Ohří.

Husitské hákovnice se brzy začaly prodlužovat a staly se z nich ručnice (arkebuzy) •  Profimedia.cz

Palné zbraně

Za vlády krále Jiřího z Poděbrad se palné zbraně staly běžnou výzbrojí bojujících armád. Na obléhané pevnosti sice ještě stále dopadaly kameny z praků a střely z kuší a luků, ale pohyblivější a výkonnější palné zbraně je postupně vytlačovaly. Mezi nimi vynikalo husitské dělo rychlice, které díky výměnné komoře dokázalo jednou za minutu vystřelit střelu o velikosti vejce. Naopak krátká houfnice byla určena ke střelbě sekaným olovem do jízdních houfů – odtud i její název.

Průřez dělostřeleckou baštou s vyznačením palebných úhlů a s prachárnou v přízemí věže •  Jan Zeman

Od tarasnice k píšťale

Umístění palných zbraní v baště (dělostřelecký typ věže) obléhaného hradu bylo odstupňováno podle jejich síly: Nejníže stály těžké pušky tarasnice, které musely být opřené o zem. V horních patrech byli střelci s těžkými ručními hákovnicemi vybavenými opěrným hákem pro zachycení zpětného rázu výstřelu. Na ochozech pak stáli muži s ručními píšťalami s krátkou hlavní a dlouhou dřevěnou pažbou, kterou drželi v podpaží.

PŘÍŠTĚ: Ještě více střelného prachu


Stateční husité: Kdo byli boží bojovníci?

Stateční husité: Kdo byli boží bojovníci?

Střelný prach: Od plašičky duchů po moderní zbraně

Střelný prach: Od plašičky duchů po moderní zbraně

Obléhací stroje: Jak rozbořit hrad

Obléhací stroje: Jak rozbořit hrad

Vývoj hradu 1: Slovanská hradiska

Vývoj hradu 1: Slovanská hradiska

 

 

 

Články odjinud