„Velký prak vynesl do vzduchu další střelu, která s třeskem dopadla na hlavní bránu. Nepřítel se již probil předhradím, ale v cestě do hradu mu stálo ještě nemálo překážek. Neúspěšný útok se mohl rychle změnit v dlouhé obléhání dobře opevněného sídla.“ V našem novém seriálu si budeme povídat o tom, jak hrady vypadaly a proč se jejich vzhled v průběhu staletí měnil. Na tak dlouhé cestě bychom ale neměli začínat uprostřed. Proto teď opustíme úvodní obléhání středověkého hradu a vrátíme se zpátky do minulosti.
Na prahu středověku
Mocná Římská říše se na konci 5. století rozdrobila na množství malých království germánských dobyvatelů. Během tohoto období stěhování národů vznikla na území dnešní Francie mocná francká říše. Naopak východní stepi od Maďarska k Černému moři ovládly kočovné kmeny nejprve Hunů a později Avarů. Tito vynikající jízdní lukostřelci byli v 6.–9. století našeho letopočtu natolik obávaní, že jim odváděly mírový tribut (platbu) i slovanské kmeny na našem území.
Předchůdce hradů
Na rozdíl od kočovníků žili Slované v opevněných sídlech. A právě tato hradiska můžeme považovat za přímé předchůdce středověkých hradů. Hradisko bylo opevněným sídlem vládce kmene, slovanského knížete, ale vedle toho zde žilo i množství dalších lidí – řemeslníků, služebníků a otroků. Hradba tedy často bránila rozsáhlý prostor i několika hektarů. Uvnitř pak mohlo být vlastní sídlo knížete ohrazeno ještě další hradbou.
V čase války se za opevnění stahovalo obyvatelstvo z okolí i se svým majetkem. Některá hradiska typu refugium (útočiště) byla vybudována pouze za tímto účelem a nebyla trvale obydlena. Vnitřní prostor potom nabízel dostatek prostoru pro úkryt toho nejcennějšího – stáda krav, ovcí a koní.
Kopec nad vodou
Pro hradisko bylo vždy vybráno dobře hájitelné místo, ideálně takové, ze kterého bylo navíc možné kontrolovat široké kmenové území. Nejlépe tedy ploché návrší se strmými svahy nad obloukem řeky. Stavitelé potom v nejužším místě kopce prokopali napříč příkop. Tím vznikl prostor dobře chráněný ze všech stran, po jehož obvodu byla vystavěna hradba ze dřeva s hliněným valem. Na několika místech byla linie hradby přerušena průchody. Tyto brány byly chráněny věžemi a cesta k nim procházela po svahu a přes příkop. Obránci tedy mohli případného útočníka odstřelovat z luků, házet po něm kamení a oštěpy. Vedle hradisek stavěných na kopci však vznikala i takzvaná blatná hradiska v močálech a na dalších místech chráněných vodní hladinou.
Dřevo, hlína a magie
Vyspělé postupy římské architektury byly v raně středověké Evropě zapomenuty: Padací mosty, mříže a použití malty ke zdění z kamene nahradila pouhá hlína a dřevo. Budovy byly stavěny z provázaných sroubených klád bez použití železných hřebíků. Vedle hradby a terénních podmínek však sídlo kmene chránilo i množství ochranných magických symbolů. Brány i opevnění byly proto zdobeny řezbami a malovány magickými symboly slovanských božstev.
Vystřihovánka k seriálu
O příchodu Slovanů na naše území někdy na konci 6. století máme archeologické doklady. Germánské kmeny Herulů a Langobardů, které zde sídlily předtím, své vesnice neopevňovaly. Naopak nově příchozí slovanské kmeny si začaly stavět do země zahloubené domy (zemnice) a hradiska. To, které najdete v ABC 12/2018 na vystřihovánce na straně 27, se jmenuje Doljnobrody. Patří slovanskému kmeni Vjatičů, o kterých se v kronikách nedochovaly žádné zprávy. Naše papírové hradisko ze série Já budovatel se bude postupně vyvíjet napříč časem. V nadcházejících číslech ábíčka budete nacházet další díly a prvky, díky nimž si postavíte několik různých historicky věrných verzí včetně parádního středověkého hradu.
