Lucy a Selam jsou žena a holčička australopitéků Australopithecus afarensis, druhu, který může být přímým předkem našeho vlastního rodu Homo. Obvykle necestují. Poslední část svého posmrtného života, který trvá už déle než tři miliony let, tráví v trezoru etiopského Národního muzea v Addis Abebě.
Ačkoli právě v Etiopii byly nalezeny, pro veřejnost jsou tu vystaveny jen kopie jejich kostí. O to větší čest je, že se tyto dvě dámy vypravily do Prahy, aby se staly dočasnou součástí jedinečné expozice Národního muzea v Praze. Je to vůbec poprvé, kdy originální kostry Lucy a Selam společně opustily Etiopii a byly společně vystaveny pro veřejnost.
Náročný transport fosilií Lucy a Selam z Etiopie
Národní muzeum v Praze udržuje dlouholetou úzkou spolupráci s etiopskými vědeckými institucemi. I tak ale mise „dostat Lucy a Selam do Prahy“ zabrala pár let diplomatického úsilí. A jakmile měla zelenou, řešila se logistika.
Převoz nenahraditelných fosilií, které jsou very křehké a vyžadují speciální klima, je extrémně náročný. Zejména kostra Lucy, která se skládá z mnoha kosterních fragmentů, musela být zabalena s nesmírnou pečlivostí.
Během transportu z Addis Abeby do Prahy speciálním letadlem etiopských aerolinií byly obě kostry uloženy ve speciálních ochranných schránkách se stálou teplotou a vlhkostí. Na manipulaci s nimi během celého průběhu transportu dohlíželi specialisté z muzea, aby se minimalizovalo riziko poškození.
Setkání s objeviteli: Johanson a Alemseged
V pražském Národním muzeu pak byly kostry Lucy a Selam uloženy do speciálních vitrín s kontrolovanou atmosférou, které simulují podmínky v jejich domovském muzeu v Addis Abebě.
Do Prahy na zahájení výstavy a diskuzi v Národním muzeu v Praze spolu s Lucy a Selam zavítali i jejich objevitelé – profesor Donald Johanson a profesor Zeresenay Alemseged, kteří v debatě moderované Danielem Stachem z České televize vzpomínali na okamžiky nálezu a vyzdvihli význam obou fosilií.
Ikonická kostra Lucy: Jak byla objevena?
Celosvětovým fenoménem je zejména kostra AL 288-1 neboli Lucy, která žila asi před 3,2 milionu let. V roce 1974 její kostru při vykopávkách v Afarském trojúhelníku v Etiopii objevil tehdy 31letý paleoantropolog Donald Johanson. Lucy není první známý australopiték svého druhu. Ikonu z ní udělalo to, že ačkoli je rozlámaná na stovky fragmentů, je její kostra neobyčejně kompletní.
Do té doby se nacházely zuby nebo jednotlivé úlomky kostí, ale tady nález tvořil 40 % původní kostry. Objev Lucy nám umožnil zjistit, jak tito naši předkové vypadali a jakým způsobem žili (více v samostatném boxu). A pak jsou tu ještě okolnosti jejího nálezu a chytlavá přezdívka.
Jméno dostala podle písničky od Beatles
Objev Lucy byl do značné míry dílem šťastné náhody. Donald Johnson se spolu se svým studentem navečer vraceli z průzkumu do tábora. Scházeli kopec, Johnson se v jednu chvíli ohlédl přes rameno a spatřil kus kosti trčící ze země. Byla malá, ale zjevně patřila hominidovi. A vedle ležely další kosti.
Okamžitě mu bylo jasné, že narazil na něco významného, a v noci si s kolegy na oslavu nálezu udělali menší party, během které poslouchali písničku Lucy in the Sky with Diamonds od Beatles. Odtud přezdívka.
Lucy se prakticky okamžitě stala fenoménem, o čemž se na vlastní kůži přesvědčil i Donald Johnson. Nedlouho po zveřejnění objevu procházel letištní kontrolou s kufříkem kosterních nálezů. Oznámil, že jde o fosilie, a pracovník letiště se otázal: „Myslíte něco jako Lucy?“
Jak zemřela Lucy, je záhada: Pád ze stromu, nebo útok krokodýla?
Lucy byla asi 110 cm vysoká, mladá, ale už dospělá. Příčinu jejího skonu přesně neznáme, ale zkoumání její kostry výpočetní tomografií ukázalo, že před smrtí utrpěla několik zlomenin.
Podle odborníků by se mohlo jednat o následky smrtelného pádu z velké výšky, například ze stromu. Což vypadá logicky, protože její druh se v korunách stromů zřejmě často pohyboval.
Existuje ale i jiná teorie, o které se zmiňoval i sám Donald Johanson během diskuze v Praze. Lucy žila v prostředí s vodními toky, které obývali krokodýli. A na kostech se našly i stopy, které by mohly odpovídat poraněním způsobeným krokodýlími zuby. Lucy se tak možná šla napít k řece a stala se kořistí vodního predátora.
Selam jako „Lucyino dítě": Vzácná nejkompletnější kostra
Měla Lucy nějaké potomky? Netušíme, ale pokud ano, vypadali by jako Selam. Však se jí také přezdívá Lucyino dítě, což je zavádějící. Selam, jejíž kostru v roce 2000 na nalezišti Dikika objevil paleoantropolog Zeresenay Alemseged, totiž žila asi o 100 tisíc let dříve než Lucy.
Holčička, která zemřela ve věku tří let, je vůbec nejkompletnější známou kostrou australopitéka. Zachovalo se téměř celé tělo včetně lebky, která vypovídá o tom, že mozek malých australopitéků se vyvíjel pomaleji než u šimpanzů, ale rychleji než u lidí.
Kostra Selam nenese žádné známky toho, proč dítě zemřelo. Jisté je ale to, že tělo rychle překryla vrstva sedimentu, která jej uchovala v téměř dokonalém stavu. Původně měkký sediment se však postupem času proměnil v tvrdou pískovcovou horninu. Dostat z ní křehké kosti proto vědcům trvalo pět let.
Australopithecus afarensis
Dvounozí průkopníci
Australopithecus afarensis byl velmi úspěšným druhem australopitéků, který ve východní Africe na území dnešní Etiopie, Keni a Tanzanie existoval téměř jeden milion let. Objevy Lucy a Selam ukázaly, že jeho lebka nebyla velká, mozek měl objem přibližně 430 cm³ a oproti mozku současného člověka tak byl asi třetinový.
Současně ale tito australopitékové už uměli chodit podobně jako my – stavba pánve, stehenních kostí a kolenních kloubů byla přizpůsobená chůzi po dvou. Oproti nám však měli výrazně delší paže a zahnuté prsty na rukou, díky kterým byli zdatnými lezci v korunách stromů.
Objev vzpřímené chůze (bipedalismu) u australopitéků byl přelomový – prokázal, že k jejímu rozvoji došlo ještě před výrazným zvětšením mozku.
Objevitelé Lucy a Selam
-
prof. Donald Johanson
Profesor Donald Johanson je zakladatel Institutu původu člověka (Institute of Human Origins) na Arizonské státní univerzitě. Věnuje se především africkým předkům člověka, při vykopávkách v etiopském Hadaru objevil kromě slavné kostry Lucy také nález označovaný jako AL 333, známější jako „První rodina“. Jedná se o soubor zubů a úlomků kostí, které patří nejméně třinácti australopitékům různého věku a pohlaví.
-
prof. Zeresenay Alemseged
Profesor paleoantropologie Zeresenay Alemseged a objevitel Selam je zakladatel a ředitel mezinárodního projektu Dikika Research Project, který se zaměřuje na výzkum předků člověka v etiopském Afaru.
V roce 2010 upoutal pozornost studií zvířecích kostí z naleziště Dikika. Rýhy na kostech popsal jako stopy po nejstarším známém použití kamenného nástroje. Australopitékové si podle něj mohli ostrými kameny odřezávat maso ze zdechlin.
Lidé a jejich předci
Stálá expozice v Národním muzeu v Praze
Lucy a Selam byly v Praze jen do 23. října. Za podívání ale stojí celá stálá expozice s názvem Lidé a jejich předci. Moderně pojatá výstava vás vezme na cestu dlouhou asi sedm milionů let, která vás seznámí s celým příběhem lidského rodu. Od prvních homininů, kteří sestoupili ze stromů na zem, přes australopitéky až po náš vlastní rod Homo, který vycestoval za hranice kolébky lidstva v Africe. V expozici nechybí ani ztracené lidské druhy jako neandrtálci, denisované a floreští hobité.
