Pokud vezmete do ruky pazourkovou čepel pocházející ze srpu z mladší doby kamenné, můžete na ní i po 7000 letech vidět lesk. Vytvořila ho kyselina křemičitá, kterou obsahuje obilí. Dokonce je často čepel lesklá jen zčásti, protože zbytek zakrýval tmel. Díky tomu lesku dokážeme hned identifikovat srp ke sklizni obilí.
Není srp jako srp
V mladší době kamenné srp lidé zhotovili tak, že tmelem z pryskyřice upevnili ostré čepelky z pazourku do drážky v násadě ze dřeva či kosti. V pozdní době kamenné došlo k inovaci, několik předchozích čepelí nahradili jedinou velkou.
Co se změnilo? Určitě se snížilo riziko, že se některá z čepelí vylomí. Ostří bylo navíc dlouhé a plynulé. Na tom se nic nezměnilo ani v době bronzové. Dokonce bronzové ostří není účinnější než to kamenné, a tak konečné zlepšení přinesl později až srp železný. Ať byl ale používaný kterýkoli z pravěkých srpů, nikdy vlastně nesekal, ale jen odřezával to, co člověk ve své hrsti udržel.
Motykou nebo rycí holí?
Upřímně řečeno, hodně toho o životě pravěkých lidí stále nevíme. Ke kypření půdy v mladší době kamenné mohli používat i rycí hůl. S jistotou ale vzácné archeologické nálezy dokládají dřevěnou motyku. Před lety nás překvapilo, když jsme podle nálezu vyrobili jednu z nich. Byla malá. Možná to souvisí s tím, že políčka s obilím nebyla také velká. Mimo obilí lidé pěstovali i luštěniny a některou zeleninu. Jejich zbytky se občas dochovají.
Pravěký oráč
V pozdní době kamenné přišla změna. Lidé začali používat jednoduché oradlo. Fungovalo trochu jinak, než vidíte na fotografii. Místo kluků by byl zapřažen hovězí dobytek, a oradlo by neřídilo děvče, ale velmi pravděpodobně mužský. Oradlo totiž bylo tak jednoduché, že k jeho obsluze byla třeba velká síla.
Dřevěný hrot (kovový je znám až od Keltů) půdu pouze rozrýval, ale neobracel. A bylo nutné orat nejen podélně, ale i napříč. Říkáme tomu orba křížem krážem. Dokládají to dokonce i výjimečné nálezy vyrytých brázd ukrytých pod navršenou hliněnou mohylou.
Zkrátka, v pravěku byl všude chleba o dvou kůrkách, jak říká přísloví.
Autor článku Radomír Tichý je archeolog, vysokoškolský pedagog a ředitel Archeoparku pravěku ve Všestarech.
