V historii F1 najdeme zajímavé pokusy, u kterých si můžeme klást otázku, jak dalece jsou spjaté se závodním automobilem. Když v roce 1975 představil Ken Tyrrell šestikolový Tyrrell, nazvaný Project 34, našlo se dost těch, kteří by přísahali, že to někdejší majitel obchodu s dřívím nemyslí vážně. Ale opak byl pravdou a „strýček“ Ken, jak se majiteli stáje F1 říkávalo, dva roky provozoval „stonožku“ na tratích Grand Prix – dokonce jeho vysmívaný vůz vyhrál Velkou cenu Švédska 1976.
Drahé pneumatiky
Když se vůz se dvěma řídícími nápravami ze šampionátu stáhl, jedním z hlavních důvodů byla skutečnost, že pneumatikářská firma GoodYear odmítla nadále vyvíjet malé přední pneumatiky. Bylo to příliš náročné a Tyrrell by je musel speciálně platit. Nicméně šestikolka se po mnoha letech objevovala na tratích historických závodů a už s pneumatikami Avon dosahovala zajímavých výsledků – pilot Martin Stretton dokonce na tomto voze jeden takový šampionát vyhrál.
Přečtěte si také:
Model auta, které nezávodilo
Před 40 lety chtěl architekt Richard Vyškovský zpracovat již čtvrtý speciál F1. Tyrrell Project 34 byl nadmíru atraktivní, a tak padla volba právě na něj. Model začal vznikat podlesnímků z motoristických magazínů. Čtenáři ábíčka ale nedostali do rukou závodní verzi, která se v roce 1976 proháněla po tratích, nýbrž pouze prototyp, který naše motoristická periodika poměrně často zveřejňovala. Byla to vlastně taková rarita na druhou, protože vůz měl jako alternativu i vysokou nasávací komoru zvanou „komín“, ovšem ta už od první třetiny roku 1976 na vozech nesměla být. Na zajímavosti modelu to ale nic neubírá.
Postupné návraty
Letitá konstrukce působí velice příjemně a dává vzpomenout na dávné vystřihovánkové časy. Poprvé se objevila v časopise ABC před 40 lety - 2. března 1977. Patřičnou upoutávku měla i na titulní straně, což bylo do jisté míry zajímavé v tom, že tam už byl uveden Tyrrell P-34 v závodní podobě v ulicích Monaka. Podruhé vyjela stonožka ke čtenářům v červnu 1981 (ABC 20/25) a do třetice jsme jí našli ve Zlaté knize vystřihovánek Richarda Vyškovského, která byla publikována téměř před deseti lety, v květnu 2007.
Kdo by se chtěl o tomto modelu dočíst více, nechť zavítá na stránky Papírové archeologie.
