Papír jako past
Dříve narození určitě pamatují prokletí jménem Plastické vystřihovánky (vydavatelství Albatros). Nešlo o samotný model, ale většinou o papír, který měl příliš vysokou gramáž. Nejenže se s tak tlustým papírem obtížně pracovalo, většinou tvůrci s takovou sílou nepočítali a díly pak ne vždy lícovaly. Protipólem byl třeba Svět motorů, který nabízel několik zajímavých modýlků, ale kvůli velmi slabému a nekvalitnímu papíru se prakticky nedaly slepit.
Ani časopis ABC, díky různé kvalitě příloh, neměl vždy štěstí na dobrý základ. Mnohokrát se stalo, že se papír trhal při rýhování nebo vyřezávání prostorů, někdy špatně reagoval i na lepidlo. Když po létech takový model zkusíte slepit, rozhodně je lepší se vydat jinou cestou.
Vybírejte, než začnete lepit
Originály jsou stále cennější a střihne do nich pouze hazardér nebo ten, kdo má dva až tři v zásobě. Většinou se volí stavba z kopie, což má své důvody – vedle toho, že se model objeví na námi zvoleném papíru, mohou ti zdatnější "dohnat" některé barevné disproporce. Pak je tu další kapitola modelů – volně stažitelných z internetu, na které v rubrice Papírový svět také upozorňujeme.
Nelze v tomto případě přesně specifikovat, jakou gramáž papíru zvolit, ale určitě by se měla pohybovat v rozmezí od 120 do 160 g/m2. Samozřejmě, pokud stavíme model s drobnějšími díly, je lepší volit nižší gramáž, na velké plochy (budovy apod.) zase vyšší. Zdatnější si mohou v PC vystřihovánku rozdělit a použít různé tloušťky papíru, to už je závislé na jejich zkušenostech. Spíš je ale praktičtější jít cestou určitého kompromisu a zvolit jeden druh papíru.
Srovnání originálu ze starého ABC a kopie
Jak naložit s tiskem?
S rozmachem domácích tiskáren není problém si model zvěčnit na vlastním zařízení. Důležitý je ale jeden aspekt, na který je třeba dávat pozor. Tisk na laserové tiskárně je sice lesklejší a do jisté míry i výraznější, primárně se hodí na modely techniky, ale hůře se s ním pracuje, zvláště méně zkušeným modelářům. Při ohýbání, hlavně při snaze udělat oblý tvar, může praskat a drolit se, což je většinou problém při rýhování ohybových hran.
V některých případech mají také laserové tiskárny (ale nejen ony) problém s věrností barev. Zejména zelené a červené jsou v tomto směru značně odlišné od originálu a je třeba opravdu nemalého grafického umění, aby model barevně odpovídal.
Mnozí modeláři proto volí inkoustové tiskárny. S listy na nich vytištěnými podobné nebezpečí odpadá, dokonce existují barvy, které jsou vodovzdorné (Epson durabrite), takže nehrozí, že by se při dodatečné retuši vodovými barvami tisk rozpouštěl. Snese i mírně zavlhlé prsty modeláře při opakované manipulaci s papírem.
Nelze předpokládat, že zejména u kopií starých modelů dosáhneme v novém kabátku stejného výsledku, ale běh času je neúprosný a stále vzácnější originály se mění v archivní. Jen tak něco rozstříhat se prostě nevyplatí.
