Potravní řetězce: Kdo koho v přírodě sežere?

Potravní řetězce: Kdo koho v přírodě sežere?
Sdílej
 
Když útlocitný člověk vidí, jak např. tygr zabíjí nevinného jelínka, had škrtí roztomilou myšku nebo jak jestřáb pronásleduje zajíce, považuje přírodu za krutou a lovcům - predátorům - přisuzuje zlou povahu. Příroda však termíny dobro a zlo nezná...

 

Každý živý tvor se musí něčím živit, musí přijímat látky, z nichž buduje svůj vlastní organismus. A protože živočichové nejsou schopni slučovat jednoduché minerální látky na složité organické (to dovedou prakticky jen zelené rostliny), musí se živit jinými organismy.

Část živočichů získává živiny z rostlinných těl, tito tzv. býložravci - primární konzumenti - dovedou zpracovávat rostlinné organické látky a přetvářet je na živočišné. Většina živých organismů však tuto schopnost nemá a musí přijímat přímo živočišné bílkoviny. O nich mluvíme jako o sekundárních konzumentech.

Hroši a křemík: Jak tlustokožci chrání zdraví řek

Hroši a křemík: Jak tlustokožci chrání zdraví řek

Potravní řetězec

Příroda je velmi šetrná a nerada plýtvá, s organickými látkami hospodaří velmi úsporně: Přesouvá je z jednoho organismu do druhého. Jinak řečeno - nechá jeden organismus požírat druhý. Tímto způsobem vznikají potravní řetězce, které se však mohou všelijak větvit, proplétat a navzájem překrývat. Kdo koho v přírodě sežere a kdo bude naopak sežrán, závisí na řadě okolností...

Bez býložravců by to nešlo

Potravní řetězec vždy začíná nějakým býložravým živočichem - například sarančí na louce nebo housenkou ožírající zelené listy. Housenky mají obrovskou chuť k jídlu - aby se co nejrychleji vykrmily, žerou neuvěřitelným tempem prakticky neustále, např. rajče požírané housenkami lišaje smrtihlava nám doslova mizí před očima.

Housenky žerou neuvěřitelným tempem prakticky neustále •  iStock

Krutost, nebo nutnost?

Za symbol dravosti považuje řada lidí samičky kudlanek - vždyť leckterá z nich dokonce požírá vlastního samečka přímo při páření. Tato žravost má ovšem veliký význam. Samička potřebuje obrovské množství bílkovin k tomu, aby se v jejím těle vyvinulo co nejvíc vajíček.

Malé, sotva vylíhlé kudlanky (u některých druhů měří stěží dva milimetry) mají totiž v přírodě množství nepřátel a jen velký počet mláďat zajistí, že se alespoň některé z nich dožije dospělosti a bude pokračovatelem rodu. Dravost a žravost samičky je tedy nutnou podmínkou k přežití druhu.

Krutý predátor: Kudlanky na lovu kolibříků

Krutý predátor: Kudlanky na lovu kolibříků

Setkání neznámých „civilizací"

Zkuste si představit toto neobvyklé setkání: Žába pocházející z Indonésie nikdy neviděla čínskou kudlanku a naopak. Dravá kudlanka proto nerozpoznala v žábě nepřítele a klidně jí vyšplhala na hlavu, aby měla lepší rozhled.

Nerozhlížela se však dlouho, žába v ní brzy odhalila potenciální kořist, otevřela tlamu, vystřelila jazyk a kudlanka v mžiku zmizela v nenasytném jícnu. Tento nový vztah predátor - kořist vznikl žravostí žáby, která se pokouší spolknout všechno, co se v její blízkosti pohne.

Tlama větší než tělo

Za největšího žabího hltouna jsou považované jihoamerické rohatky. Tyto žáby polykají ptačí mláďata, stejně jako drobné ryby nebo mláďata savců. Holá a slepá novorozená myší mláďata jsou vůči hltavé žábě zcela bezbranná. Rohatka ovšem nerozlišuje - stejně ochotně by spolkla bezbranné mládě přiměřené velikosti kteréhokoliv jiného živočicha.

Žáby mají pořádný apetit •  iStock

Děti požírají děti

Novorozená mláďata myšovitých a hrabošovitých hlodavců jsou hlavní potravou obrovského množství dravců. Je to dáno jejich dostupností - myši a hraboši (primární konzumenti) jsou nesmírně plodní: Rychle dospívají, rozmnožují se vícekrát do roka a mají značný počet mláďat ve vrhu. Jejich populace se proto nijak nezmenšuje, navzdory tomu, že jich velké množství padne za oběť dravcům.

Myší a hraboší mláďata jsou navíc hlavní potravou pro mláďata predátorů - i ta totiž bývají dravá, ale musejí vyhledávat kořist přiměřené velikosti. Mládě užovky červené už má instinkty dospělých hadů - svou bezbrannou kořist nejprve uškrtí a teprve pak ji polyká. Samo hadí mládě však má v přírodě řadu nepřátel - od velkých žab či jiných druhů hadů přes dravé ptáky až po množství drobných šelem.    

Mláďata hrabošů polních jsou oblíbenou „pochoutkou“ množství dravců •  Wikipedia

Zbytečné druhy?

V přírodě žije obrovské množství živočichů, které mnoho lidí nesnáší, považuje je za zbytečné nebo dokonce škodlivé. Myši a hraboši nepřinášejí člověku žádný užitek, naopak, přiživují se na jeho úrodě, přenášejí různé nakažlivé nemoci a jsou všeobecně považováni za metlu lidstva. Také např. bez komárů a jiného bodavého hmyzu bychom se jistě dobře obešli.

Přesto by byla obrovská chyba tyto zdánlivě zbytečné tvory na Zemi vyhubit - přemnožené myši či komáři představují obrovské množství organické hmoty, která slouží jako potrava celé řadě živočichů  a díky existenci potravních řetězců nejde o jednotlivé druhy, ale o celá živočišná společenstva, v nichž jeden druh závisí na druhém.

10 nebezpečných zvířat, od kterých byste to asi nečekali

10 nebezpečných zvířat, od kterých byste to asi nečekali

Jedinečný pohled: Motýlice koukají skrz housenkami vykouseané díry v listu

Jedinečný pohled: Motýlice koukají skrz housenkami vykouseané díry v listu

Vražedný blob zabijí v Tichém oceánu: Záhada mrtvých ptáků vyřešena

Vražedný blob zabijí v Tichém oceánu: Záhada mrtvých ptáků vyřešena

 

Články odjinud