Tisíciletí dobrodruhů

Sdílej
 
Objevitelé nových zemí Z dnešního pohledu byl známý svět Evropana konce prvního tisíciletí velice malý. Zahrnoval velkou část Evropy, severní Afriku a oblast Přední Asie. Za hranicemi tohoto území bylo velké neznámo, opředené mnohými bájemi o netvorech a neobyvatelných zemích.

O existenci bohatých východních států - Číny a Indie - Evropané věděli, a dokonce s nimi dlouhá staletí čile obchodovali. Obchod však probíhal zprostředkovaně přes muslimské překupníky, kteří přímý přechod přes svá území Evropanům neumožňovali. Zásadní změna nastala až po válečném tažení mongolského vojevůdce Čingischána do Evropy, při kterém byly muslimské kmeny potlačeny a cesta Malou Asií byla uvolněna.

Posel chána Kublaje

Marco PoloMarco Polo nebyl ani jediný, ani první, kdo se vydal na východ za obchodem. Svou cestu však popsal v knize Milion a jeho jméno se postupem času stalo synonymem pro cestování. Na cesty se vydal v roce 1271 ve svých sedmnácti letech ve společnosti otce a strýce. Ti už v Číně jednou byli a vraceli se tam dva roky po skončení své první cesty jako vyslanci chána Kublaje. Polo zcestoval velkou část mongolské říše a do svých rodných Benátek se vrátil až po dvaceti čtyřech letech.

Do Indie pro koření

KolumbusV. da GamaNejvětším obchodním artiklem ve středověku bylo kromě zlata, soli a hedvábí koření z Dálného východu. Cesta přes arabská území byla však dlouhá a nebezpečná, a tak byly ceny koření v Evropě vysoké. To byl hlavní důvod, proč španělská královna přistoupila na návrh Kryštofa Kolumba vydat se do Indie po moři západním směrem. 12. října 1492 po více než dvouměsíční plavbě přistála Kolumbova flotila na jednom z Bahamských ostrovů, který byl pojmenován San Salvador. Atlantik překonal Kolumbus celkem čtyřikrát. Zemřel však s přesvědčením, že země, kterou objevil, je Indie. Po Kolumbovu úspěchu se i Portugalci rozhodli vydat do Indie po moři. Zvolili směr východní, což znamenalo obeplout Afriku. To nikdo předtím nedokázal a nikdo nedovedl říct, zda to vůbec jde. V roce 1498 se jim to na třetí pokus podařilo. Flotile velel kapitán Vasco da Gama.

Dobyvatelé Nového světa

PizarroCortezDobývání amerického kontinentu bylo podobně jako i u jiných zemí nesmírně krvavé. Nejznámějšími dobyvateli, kteří pokořili a od základů rozvrátili říše Aztéků a Inků, byli Španělé Hernando Cortez a Francisco Pizarro. Cortez byl nemilosrdný vojevůdce, hnaný touhou po zlatě. Po dobytí Kuby, kterého se osobně účastnil, se roku 1519 vydal spolu s šesti sty muži ke břehům Mexika. Po vylodění nechal zničit všech jedenáct lodí a zahájil vojenské tažení proti Aztékům. Jeho řádění podlehlo na území Mexika 22 milionů původních obyvatel. Pizarro si vedl obdobně. Hnán zlatou horečkou odjel po dobytí Kuby stejně jako Cortez na kontinent. Tam se dozvěděl o bohaté říši Inků na území Peru a v roce 1531 se se sto sedmdesáti muži vydal tuto říši dobýt, což se mu podařilo.

Trestanecký kontinent

CookKolonizaci nejdéle odolávala Austrálie. V osmnáctém století byli Evropané přesvědčeni, že v Tichém oceáně existuje ještě jeden kontinent. Angličan James Cook tento kontinent deset let hledal. Objevil spoustu ostrovů (např. Cookovy ostrovy, Havaj) a v roce 1769 vstoupil jako první na břeh Austrálie. Kolonizace začala asi o deset let později, kdy byli do Austrálie deportováni první trestanci z Anglie.

Objevné výpravy na souši

Koncem osmnáctého století byly oceány až na výjimky zcela zmapovány. Bílá místa na mapě světa zůstala pouze v těžko dostupných oblastech uvnitř kontinentů. Celé následující století se noví dobrodruzi, vybavení korkovými klobouky, puškami nebo zápisníky a krabicemi na brouky, vydávali za novými objevy. K nejznámějším objevitelům té doby patřili David Livingstone a Henry Morton Stanley, kteří prozkoumali oblasti střední a Jižní Afriky. Ve stejnou dobu putoval Charles Darwin po Jižní Americe nebo Charles Sturt napříč Austrálií. V devatenáctém století bylo takových dobrodruhů nespočet a mezi nimi i řada Čechů, např. Emil Holub nebo Vojtěch Frič.

Polárníci

ScottPearyZačátkem dvacátého století už na zemi téměř nebylo co objevovat. Nepokořeny zůstaly pouze oblasti věčného ledu kolem zemských pólů. Ani to však nedalo některým cestovatelům spát. Jako první padl pól severní. Dobyl jej Američan Robert Peary v dubnu 1909. Jeho prvenství však zpochybňovalo tvrzení Frederika Cooka, který se k dobytí severního pólu hlásil už rok před Pearym. O prvním člověku na severním pólu tak nakonec musel rozhodnout soud, který se přiklonil k tvrzení Pearyho. AmundsenI k jižnímu pólu se vydaly téměř ve stejnou dobu dvě expedice. Norská, vedená Roaldem Amundsenem, vyrazila 19. října 1911. Britská, pod vedením Roberta Scotta, o dva týdny později. Jižní pól byl dobyt Amundsenem 14. prosince téhož roku. Scott pólu dosáhl o měsíc později, ale na zpáteční cestě i se svými společníky zahynul. Své touze po dobývání neznámých zemí tak zaplatil největší daň, podobně jako tisíce dobrodruhů před ním i po něm.

KŘESŤANSKÁ CÍRKEV

Jednoduchý portugalský kompas ze 17. stoletíObjevné a dobyvatelské výpravy byly v novověku často podporovány katolickou církví. Křesťanští kněží chtěli, aby jejich víra byla na celém světě univerzální, a proto vysílali misionáře do všech nově objevených oblastí. Tam obraceli místní obyvatele na svou víru, a tak se křesťanství stalo nejrozšířenějším náboženstvím na světě.

STARÉ MAPY

Staré mapyStaré mapyVětšina map světa předkolumbovské doby znázorňuje Zemi jako plochou desku s pouhými třemi kontinenty - Evropou, Asií a Afrikou. Ostatní kontinenty ještě nebyly objeveny, ale ani u známých zemí nebyl jejich tvar přesně zakreslen. Ač se to zdá dnes divné, byly běžně orientovány tak, že východ byl nahoře, západ dole a absolutním středem země bylo město Jeruzalém.

Zdeněk Ležák Repro z knihy Obrazový atlas objevů 1994 nakladatelství SLOVART a archiv redakcE

 

Hry