Na své každoroční cestě ze Severní Ameriky a Kanady do Mexika, kde tráví zimu, uletí monarchové stěhovaví asi 4 000 km. Táhnou v obrovských hejnech, a když dorazí do cíle a usednou, obalí celé stromy. Neméně houfně se pak za nimi stahují turisté, aby si tento zázrak přírody vyfotili.
Monarchové cestují na jih
Zázrak ale slábne: Za poslední dvě dekády se počet monarchů v Severní Americe snížil o 90 %. Doby, kdy při příletu motýlů do Mexika prakticky zčernala obloha, jsou pryč. A co víc, ani stromy už nebývají tak dokonale obalené motýlími tělíčky. Nadšenci do monarchů proto ve spolupráci s ochranáři vymysleli plán, jak slavné migraci trochu napomoct: Budou motýly chovat v zajetí a nové generace vypouštět na svobodu. Monarchové pak, jak jim to velí jejich geny, na podzim zamávají křídly a odhodlaně vyrazí na jih.
Vypěstovaní motýli
Jenže nadšenci narazili: Monarchové zrození v zajetí svůj smysl pro migraci ztrácejí. Přesvědčila se o tom i postgraduální studentka Ayse Tenger-Trolanderová z Chicagské univerzity. Pro svůj výzkum si koupila několik dospělých monarchů z komerčního chovu.
Umístila je do klece z průhledné síťoviny na střešní zahradě jedné z budov univerzity. Motýli tak byli vystaveni přirozenému světlu, teplotě i vlhkosti. A zřejmě se jim tu docela líbilo, protože nakladli vajíčka, z nichž na podzim vyrostla nová generace monarchů.
Motýlí letový simulátor
Aby vyzkoušela, jak jsou její motýli připraveni migrovat, umístila je Ayse do "letového simulátoru" – otevřeného kovového válce, v němž se motýl mohl otáčet o 360 stupňů. V útěku z válce mu ale bránilo jemňoučké vodítko upevněné k zadečku. Válec obsahoval i zařízení, které každé dvě milisekundy zaznamenávalo směr motýlího letu a odesílalo data do počítače. U divokých monarchů testovaných v simulátoru byl dominantním směrem letu jih. Ti Ayseini však poletovali do všech stran a žádný směr u nich nepřevládal. Jako by přišli o svůj "vnitřní kompas".
Migrace v ohrožení
O nic větší talent migrovat motýli neprojevili, ani když se je Ayse snažila povzbudit úpravou teploty a denního světla. Monarchové se dál zatvrzele třepotali všemi směry. Zdá se tedy, že jakkoli dobře míněný chov monarchů v zajetí migraci nezachrání. Ayse zná i pravděpodobnou příčinu: Komerční chovy motýlů byly umístěné uvnitř budov a toto prostředí ovlivnilo dědičnost. Po pár generacích se geny chovaných monarchů začaly odlišovat od divoké populace. Úroveň rozdílů je přitom stejná jako mezi severoamerickou populací a populacemi monarchů z jiných kontinentů, které nemigrují.
Monarcha domů nepatří
Nadšenci, kteří v bezpečí svých domovů nechávají zakuklit housenky monarchů a vylíhlé motýly vypouštějí na svobodu, si tak z Ayseina výzkumu mohou vzít ponaučení: Lepší než brát housenky domů je pěstovat pro ně rostliny jedovaté klejichy, kterou se živí, a zajistit jim bezpečí v jejich přirozeném prostředí.
Galerie: Motýl monarcha opouští kuklu >
Motýlí cestovatelé
Monarchové stěhovaví (Danaus plexippus) jsou příbuzní našim babočkám. Kromě Severní Ameriky žijí i v Karibiku, Austrálii, Oceánii a v severní Africe, nejblíže je můžete vidět na Kanárských ostrovech nebo na Gibraltaru. Severoamerická populace je jediná, která migruje, a to ještě ne celá. Přezimují například motýli z Floridy, Kalifornie a Mexického zálivu, kde jim nehrozí, že v zimě zmrznou. Naproti tomu monarchům ze severních a centrálních oblastí USA a jižní Kanady nezbývá než se na podzim vydat na jih.
