Dračí brnění: Tajemství největších ještěrů

Dračí brnění: Tajemství největších ještěrů
Sdílej
 
Jako by nestačily gigantické rozměry, rychlost a dravost: Komodští varani mají i brnění! Komodský drak může měřit přes tři metry. Je mohutný, svalnatý a může vážit i 140 kg. Ve svém prostředí nemá přirozeného nepřítele. Před čím se tedy potřebuje chránit?

 

Chtěli byste žít ve fantasy světě, který byste sdíleli s draky? Výlet na indonéský ostrov Komodo by vás možná přivedl k vystřízlivění. Zdejší draci sice nelétají a nechrlí oheň, ale pořád jde o opravdová nebezpečná monstra. Dospělý varan komodský (Varanus komodoensis), nazývaný také komodský drak, může měřit přes tři metry. Mezi varany to není úplně rekordní délka – stejně dlouhý je například varan skvrnitý. Jenže zatímco skvrnitý varan je štíhlé, asi patnácti kilogramové zvíře, varan komodský je mohutný, svalnatý a může vážit i 140 kg.

Varan na hřbitově

Vzhledem k jejich mohutnosti nepřekvapí, že kořistí dospělých varanů jsou velká zvířata jako jeleni, divoká prasata a buvoli. Na lovu se varan snaží nepozorovaně přiblížit co nejblíž a pak zaútočit krátkým sprintem, při kterém vyvine rychlost až 20 km/hod.

Varani komodští mají v dolní čelisti jedové žlázy, ale nad tím, jestli jsou skutečně jedovatí se vědci zatím přou •  Profimedia.cz

Menší kořist rovnou zabije svými zuby, u velké si počká na to, až ji oslabí šok a ztráta krve z ničivých poranění. Nebezpečnost komodských draků zvyšuje i to, že ač jde o studenokrevné plazy, dokážou svůj metabolismus zvýšit na téměř savčí úroveň. To jim pak dodává větší rychlost a vytrvalost.

Brnění pro draka

Ve svém prostředí nemají dospělí varani komodští přirozeného nepřítele. Na první pohled proto vypadá objev vědců z Texaské univerzity v Austinu nesmyslně. Proč by takový tvor potřeboval brnění? Jenže komodští varani je skutečně mají – v pevné kůži pokryté tvrdými šupinami se skrývá soustava drobných kostí neboli osteodermů, která pokrývá celé tělo. Vědci ji objevili, když pomocí výpočetního tomografu (CT) zkoumali těla dvou varanů komodských uhynulých v zoo – 2,7 m dlouhého dospělce a dvoudenního mláděte. Sestavu osteodermů přirovnávají ke kroužkové zbroji, jakou nosili historičtí bojovníci na obranu proti šípům a sečným zbraním.

Sliny obsahují látky ředící krev. Aby při vzájemném pokousání nevykrváceli, mají varani komodští upravené geny pro srážení krve •  Profimedia.cz

Spory o potravu

Záhadu pak ještě zvětšila skutečnost, že kostěnou zbroj měl dospělý varan, ale ne mládě, které je logicky mnohem zranitelnější. Než dorostou, tráví malí varani většinu života ve stromech, aby unikli predátorům včetně svých kanibalských dospělých příbuzných. U nich by brnění dávalo smysl – přesto se u komodských varanů zřejmě objevuje až v dospělosti, kdy slezou ze stromů na zem. Nejpravděpodobnější vysvětlení je, že v tu chvíli se potřebují chránit před jedinou věcí – staršími a většími varany komodskými, na které nevyhnutelně narážejí. Jakmile je někde potrava, draci, kteří mají skvělý čich, se slezou z širokého okolí. Přitom mezi nimi mnohdy propuknou kousavé půtky.

Infografika ukazuje, jak osteodermy vyztužují šupiny komodských draků •  Photo of the Komodo dragon by Bryan Fry, inset by Gilbert Price

Příprava na boj

Toho, že komodští varani mají kůži plnou drobných kostí, si vědci všimli už ve 20. letech minulého století. Jenomže kůži obvykle stáhli a věnovali se zkoumání kostry a vnitřních orgánů. Informace o tom, jak jsou osteodermy uspořádány a jaká je jejich funkce, tak odhalila až moderní radiologická metoda. A možná také náhoda: Skoro třímetrový exemplář, kterého vědci zkoumali, byl starý 19 a půl roku – jeden z nejstarších komodských draků uhynulých v zajetí. Osteodermy nepřestávají růst, takže čím starší zvíře, tím jsou masivnější a na rentgenovém snímku lépe patrné. Vědci doufají, že zkoumáním dalších jedinců získají detaily o tom, jak se brnění varanů komodských vyvíjí v čase včetně toho, kdy se začínají vyzbrojovat do bitev se svými příbuznými.

Poslední z megafauny?

Obří rozměry komodských varanů se dříve připisovaly ostrovnímu gigantismu – jevu, ke kterému dochází v izolovaném prostředí, kde je větší velikost z nějakého důvodu výhodná pro přežití. V případě varanů to mohlo být přizpůsobení lovu trpasličích slonů rodu Stegodon, kteří zde v minulosti žili spolu s nimi.

Novější studie však naznačují, že varan komodský je pozůstatkem megafauny, která žila v Austrálii a zasahovala i na indonéské ostrovy. Fosilní nálezy ukazují, že předkové varanů komodských žili v Austrálii už před necelými čtyřmi miliony let.

Na ostrově Flores se velikost varanů komodských nezměnila po dlouhých 900 tisíc let. Během nich jiní příslušníci megafauny vymřeli, ekosystém se zásadně změnil a na ostrov přišli lidé. Přesto varani komodští zůstali pořád stejně velcí. A to scénáři ostrovního gigantismu moc neodpovídá.

Před 50 tisíci lety se lidé setkali s obřími varany v Austrálii •  Profimedia.cz

Obří varani versus lidé

Lidé se dostali do Austrálie asi před 50 tisíci lety – v době, kdy kontinentu ještě vládli obří varani. O tom, že se setkávali, mimo jiné svědčí i nález centimetr dlouhého varaního osteodermu, který představuje nejmladší známý doklad o přítomnosti gigantických varanů v Austrálii. Kterému druhu patřil, však není jasné. Mohl to být jak varan komodský, tak jeho větší a dnes již vyhynulý příbuzný megalania (Varanus priscus, dříve Megalania prisca). Pravděpodobně největší suchozemský ještěr všech dob – dospělé megalanie celkem běžně dorůstaly délky šesti metrů a hmotnosti 500 kilogramů.

Výjimečně velcí jedinci pak zřejmě mohli měřit i sedm metrů a vážit jednu tunu. Setkání s megalanií musela být pro první Australany nevýslovně děsivá. Přesto z nich právě oni vyšli jako vítězové: Megalanie na konci doby ledové vyhynuly, lidé přežili. A pravděpodobně se svými loveckými aktivitami o vyhynutí sice nebezpečných, ale dost pomalých megalanií také dost přičinili.

Superschopnosti komodských varanů

Superschopnosti komodských varanů

Obrovští varani: Jedovatí draci z bájí

Obrovští varani: Jedovatí draci z bájí

Mizející megafauna: Přežijí sladkovodní obratlovci?

Mizející megafauna: Přežijí sladkovodní obratlovci?

Autor

Martina Ležáková

 

Články odjinud