Zatím jediným známým druhem včely, která navštěvuje květy pouze a výhradně za noci, je samotářská včela drvodělka Xylocopa tranquebarica z jihovýchodní Asie. Její noční vidění je tak dokonalé, že může létat a opylovat i za těch nejtemnějších bezměsíčných nocí.
Vedle ní ale existují druhy včel, které opylují jak za dne tak za slabého světla v noci. Některé svou noční aktivitu omezují jen na nejjasnější hodiny krátce po soumraku nebo před rozbřeskem, jiné, pokud zrovna svítí měsíc, mohou poletovat celou noc.
Utajené včely
Mnoho nočních včel tak zůstává utajeno. O některých jsme se dozvěděli náhodou – tak, že je někdo zahlédl opylovat v netypickou dobu. Pár dalších druhů z noční aktivity vědci podezírali na základě anatomických přizpůsobení, zejména zvětšení velkých složených očí i trojice jednoduchých oček, nebo toho, že jejich tělíčka jsou málo pigmentovaná.
Obojí je logické, barvy potmě moc vidět nejsou, noční včela nemá důvod být nějak výrazně zbarvená. A zvětšené zrakové orgány jsou typickým znakem nočních či soumračných živočichů.
Ohrožené Australanky
Otázka, jak odhalit noční včelu, zdaleka není bezvýznamná: Včely jsou klíčovým druhem suchozemských ekosystémů a závisí na nich opylování celé řady divokých i zemědělsky významných rostlin. Pro mnoho včelstev je přitom ohrožující klimatická změna – vědci se toho obávají například v Austrálii, jejíž velké části opakovaně postihuje dlouhotrvající sucho a požáry.
Snaží se proto získat nové znalosti o chování včel, které by jim mohly pomoc včelstva nejen chránit, ale také zabránit ztrátám jejich „opylovacích služeb“. Až na výjimky totiž prakticky není známo, které rostliny jsou plně závislé právě na opylování ze strany nočních včel.
Bez světla
Dosavadní výzkum naznačoval, že v Austrálii žije několik druhů včel, které by mohly být přizpůsobené opylování za slabého světla. Přímý důkaz ale chyběl. Ten vědci získali teprve nyní, když hned dva různé druhy přistihli přímo při opylování palem a stromů kajeputu – v noci a za soumraku.
Současně také vyvinuli metodu, která jim na základě anatomie včely umožní poznat, zda je schopna opylovat vyloženě v noci, nebo jen za slabého světla. Předpokládají, že díky tomu zjistí, že včel s více či méně dobrým nočním viděním existuje daleko víc, než jsme si kdy mysleli.
Proč ne za dne?
Noční opylování se v evoluci včel objevilo víckrát nezávisle na sobě. Naznačuje to, že taková schopnost je výhodná, a možné teorie jsou hned dvě.
Podle té první včely během svých nočních výprav za potravou unikají konkurenci, která tou dobou spí. Ve srovnání se dnem je potravních konkurentů v noci mnohem méně – kromě nočních včel na květy létají už jen netopýři a noční motýli. Navíc zejména v tropech mnoho rostlin otvírá květy a produkuje nektar jen v noci, takže včely mají i bohatší hostinu.
Druhým možným důvodem, proč se ze včel stávají noční tvorové, je také únik, ale jiného druhu. Noční aktivita je totiž spojená s menším rizikem napadení včel ze strany ptáků a dalších predátorů, ale také parazitů.
