Na divoké koně – mustangy – v Severní Americe existují dva úplně opačné pohledy. Podle prvního tu nemají co dělat. Koně sice v Americe kdysi žili, ale na konci doby ledové před 11 tisíci lety vyhynuli. Mustangové jsou potomci koní dovezených evropskými dobyvateli. Nepůvodní, dokonce invazivní zvířata. Opačná názorová strana tvrdí, že byť s určitou pauzou, koně v Americe žili a žijí dost dlouho na to, aby mohli být považováni za součást její přirozené fauny.
Předkové domácích koní
Čí názor nakonec převládne, není jisté. Skoro určitě debatu však o mustanzích pořádně rozproudí výsledky genetické studie pravěkých koní evoluční bioložky Beth Shapirové z Kalifornské univerzity v Santa Cruz a jejích kolegů.
Paleontologové už dlouho vědí, že koně vznikli právě v Severní Americe. Linie, jejíž součástí byli i předkové domácích koní (rod Equus), se asi před 1 milionem let dostala přes Beringovu úžinu do Eurasie. Tam se dále vyvíjela tak, že se začala geneticky odlišovat od populací, které zůstaly v Severní Americe. Bariéra mezi severoamerickými a eurasijskými koňmi však nebyla úplná.
Vývojový strom
Profesorka Shapirová a její mezinárodní tým vědců využili data ze 187 mitochondriálních a osmi jaderných genomů pravěkých koní z obou kontinentů. Výsledkem jejich práce je takzvaný fylogenetický strom – rozvětvený diagram, který ukazuje, jak si jednotliví koně byli příbuzní.
A protože u každého z nich vědci znali místo nálezu a přibližnou dobu, v níž žil, mohli stopovat pohyb různých genetických linií. Zjistili přitom, že minimálně dvakrát došlo k tomu, že se severoameričtí i eurasijští koně pohybovali přes Beringovu úžinu sem a tam a vzájemně se křížili.
Suchým kopytem přes Beringii
K oběma transkontinentálním přechodům došlo v době, kdy hladina moře poklesla natolik, že mezi Severní Amerikou a Eurasií v oblasti dnešní Beringovy úžiny vznikl pevninský most. První přechod po něm proběhl před 875 až 625 tisíci lety, tedy krátce poté, co od sebe oddělili severoameričtí a eurasijští koně. Byl obousměrný, ale převládal při něm pohyb ze Severní Ameriky do Eurasie.
Při druhém přechodu před 200 až 50 tisíci lety naopak převažovala migrace v opačném směru – tedy z Eurasie do Severní Ameriky. Vědci ale vůbec nevylučují, že přechodů Beringovy úžiny bylo víc než dva. Jen se je kvůli omezenému počtu vzorků genomů zatím nepodařilo vystopovat.
Šíření genů mezi kontinenty
Genetické důkazy o tom, jak pravěcí koně během středního a pozdního pleistocénu klusali sem a tam přes Beringovu úžinu, nabourávají dosud uznávanou představu o jejich evoluci. Místo toho, aby se po svém odchodu ze Severní Ameriky eurasijští koně vyvíjeli jako samostatný druh, udržoval se mezi populacemi z obou kontinentů tok genů.
Což také znamená, že mustangové mají v Severní Americe silnější kořeny, než jsme si mysleli. A tím pádem by se návrat koní na americký kontinent možná nemusel brát jako invaze, ale spíš reintrodukce – tedy navrácení zvířete na místo jeho bývalého přirozeného výskytu.
Co je to Beringia?
Zaniklá pevnina, která v některých obdobích spojovala Asii se Severní Amerikou, se označuje jako Beringův pevninský most nebo krátce Beringia. Druhý název je možná výstižnější – onen „most“ byl totiž v nejširším místě víc než 1000 km široký a pokrýval území o rozloze asi 1 600 000 km čtverečnícj.
V době ledové po něm z Asie do Ameriky přišli první lidé, stejně tak po něm přecházela řada velkých zvířat včetně mamutů, bizonů a lvů. Ale zatímco většina zvířat přešla Beringii jen jednou, koně si tenhle výlet udělali několikrát.
