Ušatá historie: Jak se zrodil osel

Ušatá historie: Jak se zrodil osel
Sdílej
 
Willy je úplně obyčejný domácí osel z Kodaňské zoo. Přesto se zapsal do dějin vědy – vědcům totiž pomohl objasnit historii svého rodu.

 

Koňovití savci existují už asi 55 milionů let. Za tuto dobu vytvořili víc než tucet druhů, dnes známých už jen z paleontologických nálezů. Do současnosti přežil jediný rod (Equus), do kterého kromě samotného koně (E. caballus) patří ještě tři druhy zeber a tři druhy oslů.

Kůň a osel

Zdomácnělý kůň sehrál zásadní roli ve vývoji lidstva. A tak není divu, že historii koní i jejich genetice vědci věnovali velkou pozornost. Domácí osli, kteří nahrazovali koně v sušších oblastech, však zůstávali trochu stranou. Ví se o nich, že zdomácněli před asi 5000 lety. Za jejich předky vědci považovali dva poddruhy osla afrického (Equus africanus) – osla somálského a núbijského.

Poslední společný předek koní a oslů žil před asi 4 – 4,5 miliony lety •  Profimedia.c

Oddělení oslů

Z dosavadních genetických studií vyplynulo, že poslední společný předek koní a oslů žil před asi 4 – 4,5 miliony lety. Linie vedoucí k zebrám a oslům (včetně toho domácího) se pak rozdělila před asi 1,7 – 2 miliony lety. Nová analýza vzorků DNA získaných z krve oslího hřebečka Willyho ale datum oddělení oslů od zeber posunula o 200 tisíc let hlouběji do minulosti.

Strakatí vs. jednobarevní: Barvu koní určovala móda

Strakatí vs. jednobarevní: Barvu koní určovala móda

Blízcí příbuzní

Willyho genetická data také změnila naše představy o předcích domácích oslů. Jak se ukázalo, je jen jeden – jeho přímým předkem (a tedy i předkem ostatních domácích oslů) byl pravděpodobně pouze osel somálský (E. a. somaliensis), od nějž se asi před 700 tisíci lety oddělila linie vedoucí k předkům domácích oslů. Ti pak byli domestikováni asi před asi 5000 lety. Divocí osli somálští stále existují, ve své domovině jsou však kriticky ohroženi.

Foto:  Getty Images

Chyběící geny

Srovnání Willyho genomu s koňským genomem pak potvrdilo blízkou evoluční příbuznost koní a oslů. Oslům chybí pouze 15 % genů, které mají koně a naopak pouhých 10 % oslích genů chybí koním. Většina z těchto genů však spadá do kategorie takzvaných "udržovacích" (housekeeping) genů, které například kontrolují buněčné dělení, opravují DNA a rozebírají molekuly bílkovin. A právě to je zřejmě důvodem, proč se koně a osli mohou křížit a dávat životaschopné potomstvo – muly a mezky.


Cesta k domácím oslům: Časová osa •  ABC

Časová osa

Cesta k domácím oslům

-55 milionů let: počátky vývoje koňovitých

-4 – 4,5 milionů let: nejstarší společný předek rodu Equus

-2,2 – 1,9 milionů let: oddělení vývojových linií oslů a zeber

-1,8 – 1,5 milionů let: rozdělení asijských a afrických oslů

-700 tisíc let: oddělení předků domácích oslů od oslů somálských

-5 tisíc let: zdomácnění osla


Muly a mezci

Koně a osli se od sebe liší počtem chromozomů – struktur, v nichž se v jádře buněk nachází DNA. Osli jich mají 62, zatímco koně 64. Kříženci jich mají 63. Jsou neplodní, ale spojují v sobě užitečné vlastnosti obou druhů a lidé je znali a využívali odpradávna. Muly, potomci klisny a oslího hřebce, jsou odolnější a silnější než koně, jimž se vzhledem podobají. Často se využívají i jako jezdecká zvířata. Jen dlouhé uši a kratší nohy prozrazují vliv oslích genů. Potomci oslice a koňského hřebce, mezci, jsou pravým opakem muly. Podobají se oslu s krátkýma ušima, jsou malí, ale velmi vytrvalí. Používali se zejména jako nákladní zvířata v obtížném (hlavně horském) terénu.


Černobílý repelent: Proč jsou zebry pruhované

Černobílý repelent: Proč jsou zebry pruhované

Konec legendy: Divocí koně nejsou divocí

Konec legendy: Divocí koně nejsou divocí

Psí plemena: Výmarský ohař přezdívaný šedý duch

Psí plemena: Výmarský ohař přezdívaný šedý duch

 

Klíčová slova:
osel, kůň, zvíře, příroda, historie
 

Články odjinud