Představte si, že jste malý savec s extrémně rychlým metabolismem. Abyste uspokojili nároky svého věčně hladového tělíčka, musíte prakticky neustále jíst. Na jaře, v létě a ještě během části podzimu to zvládáte. Pak ale přijde zima. Potravy je méně a vy ji potřebujete víc na to, abyste se v nízkých teplotách dokázali zahřát. Co s tím?
Extrémní šetření energií
Většina malých savců s rychlým metabolismem se rozhodne pro „cestu nejmenšího odporu“ a celé to protivné období jednoduše prospí zimním spánkem. Existuje ale i pár takových, kteří si zvolili bdělost a extrémní úsporu energie.
Vyhlášení touto schopností jsou rejsci obecní (Sorex araneus), kterým se před zimou nezmenší jen tělo a vnitřní orgány, ale i lebka a mozek. A to až o 20 %! Na jaře se pak mozek zase zvětší, ale oproti své původní velikosti zůstane menší asi o 9 %. Protože však rejsek žije jen asi rok a půl, je to pro něj pořád výhodné. Mozek je v těle jedním z největších „žroutů“ energie, takže jeho zmenšení přináší podstatné úspory. A ty pak rejskovi pomáhají přežít zimu.
Krtek na zahradě dokáže nadělat daleko více škody než užitku... • Zdroj: /Youtube/
Rejsek, lasice a krtek
Jev, který jsme si popsali u rejsků, se odborně nazývá Dehnelův fenomén. Byl zaznamenán také u některých malých lasicovitých šelem a nejnověji u krtka obecného (Talpa europaea), který žije i u nás. Vědci z německého Institutu Maxe Plancka popsali, že krtkovi se přes zimu lebka a mozek zmenšuje podobně jako rejskovi. Jejich práce však přinesla víc než „jen“ objev dalšího savce, kterému se dočasně a zcela přirozeně scvrkává mozek. Dokázala totiž odpovědět i na otázku, co vlastně Dehnelův fenomén způsobuje.
Příbuzný z jihu
Na první pohled je to jasné – za zimní scvrkávání krtkovy hlavičky může hlad. Jenže zima není jen o nedostatku jídla, ale také o chladu. Aby vědci jejich vliv dokázali oddělit, podívali se nejen na lebky krtků obecných, kteří žijí i u nás, ale také na jejich jižněji žijící příbuzné – krtky iberské (Talpa occidentalis), kteří obývají Pyrenejský poloostrov. A kteří na rozdíl od krtků obecných nečelí nedostatku potravy během chladné zimy, ale suchého léta.
Hlad? Chlad!
Výsledky měření krtčích lebek z muzejních sbírek odhalily, že zatímco našemu krtkovi se lebka v listopadu zmenší o 11 % a na jaře doroste o 4 %, velikost lebky krtka iberského zůstává po celý rok stejná. Na otázku, jestli za Dehnelův fenomén může hlad či chlad, tak zřejmě známe odpověď: Klíčový je chlad. Pokud by totiž Dehnelův fenomén vyvolával hlad, zmenšil by se přes léto iberským krtkům mozek stejně, jako se v zimě zmenšuje našemu krtkovi.
Krtinec: Krtkův hrad
Pokud jste nikdy neviděli živého krtka obecného, určitě jste někdy narazili na důvod, proč jej zahradníci tak nesnášejí. Krtci si pomocí silných předních končetin uzpůsobených hrabání pod zemí budují komplexy chodeb a komor, které leží v hloubce 2 až 50 cm pod povrchem země. Vyhrabanou hlínu krtek hlavou vytlačuje z chodeb ven, kde vytváří velké hromádky – krtince.
