Za předky zdomácnělých banánovníků bychom se museli vydat do jihovýchodní Asie. Divokých banánovníků tu roste spousta druhů, ale za předka oblíbeného ovoce byl až donedávna považován pouze banánovník Musa acuminata (nemá české jméno). Na jeho plodech bychom si moc nepochutnali, jsou plné tvrdých černých semen, zatímco dužiny, tedy toho, co jíme, je minimum.
Klonované banány
Ke zdomácnění banánovníku došlo před 7 tisíci lety nejspíš na Nové Guineji a podílely se na něm čtyři různé poddruhy nebo možná blízce příbuzné druhy. Během tisíciletého šlechtění lidé vypěstovali bezsemenné kultivary s velkými sladkými plody. Jejich geny už se ale genům divokých banánovníků vůbec nepodobají.
A protože se bezsemenné druhy množí jen vegetativně, stále se donekonečna pěstují geneticky totožní jedinci – klony. Kvůli nízké genetické proměnlivosti jsou však náchylné k řadě chorob. Aby ji bylo možné zvýšit, musí vědci znát jejich původní genofond.
Směs genů
Jedna genetická studie banánovníků proběhla už před časem, přinesla ale jen částečnou odpověď. Potvrdila, že banánovníky, které dnes pěstujeme, jsou genetickou směsí řady poddruhů nebo druhů. Navíc se ukázalo, že předkem některých kultivarů je jiný druh – banánovník M. balbisiana. Vědci se proto rozhodli na výzkum navázat a přesně zjistit, jaké druhy či poddruhy a z jakých oblastí se na současných kultivarech podílejí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
