Ten květnový den připomínaly venkovní teploty spíš léto ve Středomoří než jaro ve střední Evropě. Za silnostěnnými dveřmi, kterými jsme procházeli, jsme proto očekávali teplotní šok. Vcházeli jsme totiž do komory, ve které se trvale udržuje teplota -18 stupňů Celsia. Překvapivě to nebylo nepříjemné, spíš naopak. Možná i proto, že jsme se v ní zdrželi jen krátce.
Mrazák plný zrní
Zaměstnancům, kteří tu pracují, to asi tak příjemné není, proto mají před vchodem připravené zateplené bundy. Nestarají se tu ale o mražená kuřata nebo vepřové kýty – tento mrazák je plný zrní! Přesněji, plný patentních sklenic, stejných, jaké používají hospodyňky k zavařování, vyrovnaných v plastových přepravkách. Každá je pečlivě popsaná, ale všechny obsahují (alespoň podle nás) prostě zrní.
Ne zrní, ale geny!
Náš průvodce Ing. Vojtěch Holubec by to ale určitě zrním nenazval. Ve skutečnosti se tu uchovávají geny. Každé to zrníčko, v tomto případě obilka, jak se jmenují semena trav, obsahuje kompletní genetickou informaci rostliny, která z ní vyroste. A mrazák, do kterého jsme nahlédli, je jedním z deseti podobných v Genové bance Výzkumného ústavu rostlinné výroby v pražské Ruzyni, v nichž se tyto vzorky obilnin uskladňují.
Aby bylo co jíst
Semena uložená v genové bance jsou opravdovým pokladem. Chrání totiž budoucnost našich potravin. Tak jako jsou dnešní zoologické zahrady jakousi Noemovou archou pro zvířata, je genová banka podobnou archou pro zemědělské plodiny. Ta ruzyňská je největší, ale není u nás jediná. Další genové banky opatrují genetický materiál brambor, ovocných stromů, vinné révy, olejnin, ale i bylinek a koření a mnoha dalších rostlin důležitých pro potravinářský průmysl.
Kultivovaná tráva
Ta ruzyňská se zaměřila na uchovávání genetického materiálu obilnin a jim podobných. Pšenice, žito, oves, ječmen, ale třeba také proso, čirok nebo kukuřice – to všechno jsou obilniny. Banka ale neuchovává jen současné odrůdy, právě naopak, mnohé už patří do dávné historie. Ale právě ty nejstarší jsou podle Ing. Holubce nejcennější.
Staronové geny
Proč? Všechny odrůdy dnes pěstovaného obilí jsou si geneticky podobné. Což zvyšuje jejich zranitelnost – stačí nová choroba, škůdce nebo klimatická změna a na polích se skoro nic neurodí. Tehdy přichází na řadu genová banka a šlechtitelé. Každá odrůda, která je tu uložená, má určité vlastnosti. A právě ty nejstarší bývají často nositeli genů, které nás mohou zachránit: Třeba odolností vůči suchu, kterou si přinesly ze své dávné domoviny ve Střední Asii.
30 let v mrazáku
Ke šlechtění lze využít jen živá semena, tj. klíčivá. Klíčivost si ale za normálních podmínek uchovávají docela krátkou dobu. Když se však vysuší na 5 % vlhkost a uloží v -18 oC, zůstávají klíčivá 30–40 let! Pak ale stejně jejich klíčivost prudce klesá. Pro udržení jejich genetické informace je nutné semena po této době vysít a klasy nechat dozrát. Po sklizni se nové obilky vysuší a s náležitým popisem uloží na dalších 30 let do mrazáku. A tak to jde pořád dokola.
Mrtvá sbírka
Naše další kroky směřovaly do místnosti s příjemnější teplotou pouhých -5 oC. Regály tu jsou zarovnané papírovými krabicemi, opět pečlivě popsanými. Tady je uložena tzv. mrtvá sbírka, suché klasy obilnin. Konečně jsme viděli, jak vypadají různé odrůdy pšenice včetně těch nejstarších, ale i méně známé obilniny, jako je pšenice špalda, proso, čirok nebo bér. Tyto suché klasy jsou důležité pro srovnání. Je tu vzorek z každé úrody, podle kterého vědci poznají, že se plodina nezměnila.
Genová banka:
Genová banka byla založena jako součást Výzkumného ústavu rostlinné výroby v roce 1951. Vzorky se tehdy uchovávaly v plechových krabicích a už po pěti letech ztrácely klíčivost. V roce 1989 byla otevřena nová modernizovaná genová banka, v níž se vzorky začaly uchovávat při teplotách -18 stupňů Celsia. V současné době je v mrazících boxech uloženo 95 tisíc sklenic, které obsahují 42 tisíc různých vzorků. Vzorky neustále přibývají – ať už z vlastních zdrojů, nebo je banka získává z ciziny. Místa má stále dost, sklenic může uskladnit až dvojnásobný počet.
Živí pomocníci
Na všechny škůdce genoví inženýři a šlechtitelé nestačí, třeba na polní hraboše. Tady zemědělcům, kteří chtějí hospodařit ekologicky bez jedů, přicházejí na pomoc přirození nepřátelé hrabošů: poštolky, sýčkové nebo třeba lasice kolčavy.