Na mnoha místech Jižní Ameriky se nacházejí kosti psovité šelmy, kterou vědci pojmenovali Dusicyon avus. Objevila se tu už v pleistocénu před 2,6 milionu let. Je přímým předkem svého mnohem mladšího příbuzného, který až do druhé poloviny 19. století žil na Falklandských ostrovech. Odborníci ho nazvali Dusicyon australis, česky se mu říká pes bojovný, známý byl i pod jménem vlk antarktický.
Pes z hrobů
Ale zatímco pes bojovný přežil až do roku 1876, jeho pevninský předek vyhynul před více než 500 lety. Nejdéle se udržel v Patagonii, odkud pochází nejvíc kosterních nálezů. Donedávna jim ale vědci nevěnovali velkou pozornost. V poslední době je však upoutalo, že se mnohé nacházejí v těsné blízkosti hrobů původních obyvatel Patagonie starých i několik tisíc let.
První domácí mazlíčci
Lidé běžně nepohřbívají zvířata společně se svými blízkými. Této výsady se dostává pouze jedincům, které považovali za členy rodiny — tedy domácím mazlíčkům. A všechno nasvědčuje tomu, že zkoumané vyhynulé šelmy skutečně byly domácími mazlíčky. Potvrdily to rozbory nalezených kostí. Protože se na nich nenašly žádné zářezy či stopy po zpracování, byla vyloučena možnost, že tyto šelmy sloužili lidem jako potrava.
Lovečtí pomocníci
Kosti také prozradily, že se, ač původně masožravci, živily stejnou stravou jako lidé. Možná požíraly zbytky, které nacházely v okolí lidských sídel, ale vědci se přiklánějí k názoru, že je lidé ochočovali a krmili. A protože šlo o lovecko-sběračské komunity, dá se dokonce předpokládat, že ochočené šelmy lidem pomáhaly při lovu. V každém případě je jisté, že mezi těmito šelmami a lidmi existovaly velmi těsné přátelské vztahy.
Záhada vyhynutí
Psovitá šelma Dusicyon avus začala mizet před asi 700 až 500 lety. Důvody, proč vyhynula, jsou však nejasné. Původně se vědci domnívali, že to souvisí s příchodem domácích psů do Jižní Ameriky, s nimiž se Dusicyon křížil. Genetické studie dalších kosterních nálezů ale žádné křížence neprokázaly. Zatím se vědci přiklánějí k teorii, že za jejich vyhynutí může nízká genetická proměnlivost, změny životního prostředí a také rostoucí lidská populace.
Proč pes a ne liška?
Psovité šelmy z Jižní Ameriky
V Jižní Americe se vyvinula celá skupina psovitých šelem, pro které vědci obtížně hledají obecná jména. V češtině se tak některým říká pes (převážné většině), jiným liška (hlavně rodům Vulpes a Urocyon), dalším (hlavně rodu Canis) vlk. Také s přesným zařazením šelem rodu Dusicyon byl problém. Podle vzhledu jsou jakýmsi přechodem mezi psy a liškami. V češtině se pro ně nakonec ustálilo pojmenování pes. Přesto lze narazit i na pojmenování liška, které pochází z angličtiny. A aby to nebylo tak jednoduché, pes bojovný je v anglicky mluvících zemích pro změnu vlk (Falkland islands wolf)!
