Jak fungují pasti masožravek?
Masožravé rostliny jsou rozmanitá skupina druhů, které si ani nemusí být příbuzné. Masožravost se u nich nezávisle vyvinula jako strategie pro přežití v půdě chudé na živiny. K lovu živočišné kořisti masožravky využívají pět hlavních typů pastí:
1. Láčkovité pasti (pasivní)
Láčkovky (Nepenthes), špirlice (Sarracenia), darlingtonie (Darlingtonia) nebo heliamfory (Heliamphora)
Listy jsou přeměněné v hluboké kornouty nebo konvice (láčky) naplněné trávicí tekutinou. Rostlina láká hmyz na nektar a jasné barvy kolem obruby. Okraj pasti masožravek je kluzký, bezobratlí živočichové i malí obratlovci spadnou dovnitř a utopí se. Zpětnému pohybu často brání dovnitř rostoucí chloupky.
2. Sklápěcí pasti (aktivní)
Mucholapka podivná (Dionaea muscipula) nebo vodní rostlina aldrovandka měchýřkatá (Aldrovanda vesiculosa)
Past tvoří dvě poloviny listu s citlivými chloupky uvnitř. Pokud se hmyz dotkne dvou chloupků v krátkém intervalu, past bleskově sklapne a okrajové zuby do sebe zapadnou. Rostlina pak kořist uzavře a začne ji trávit.
3. Lepivé pasti (pasivní i aktivní)
Rosnatky (Drosera), tučnice (Pinguicula) nebo rosnolist (Drosophyllum)
Listy jsou pokryté žláznatými chloupky, na jejichž koncích jsou kapičky lepkavého slizu, k němuž se hmyz přilepí. U některých druhů masožravek se pak list pomalu svine, aby kořist obklopil větším množstvím trávicích žláz.
4. Podtlakové pasti (aktivní)
Bublinatky (Utricularia)
Vodní masožravá rostlina vytváří drobné podzemní či podvodní měchýřky, ze kterých vyčerpá vodu a vytvoří podtlak. Jakmile se nějaký drobný živočich dotkne citlivých chloupků u vchodu, záklopka se otevře a podtlak kořist během milisekundy vcucne dovnitř.
5. Vrše (pasivní)
Genliseje (Genlisea)
Podzemní listy mají tvar trubice rozvětvené do spirálovitých ramen. Vnitřek je vystlaný tuhými chloupky směřujícími pouze jedním směrem – do trávicí komory uvnitř pasti masožravek. Hmyz a prvoci mohou prolézat dovnitř, ale ven „proti srsti“ se už nedostanou.
Odkoukaná past: Jak se pravěký hmyz inspiroval masožravkami
Před 99 miliony lety existoval hmyz s anatomickou pastí, která se nápadně podobala pastím masožravých rostlin typu mucholapek. Cílem však nebylo lapený hmyz sežrat, ale naklást do něj vajíčka. Parazitickou zlatěnku Sirenobethylus charybdis v loňském roce popsal mezinárodní tým vědců díky nálezům dochovaných v kusech jantaru z Barmy.
Zkoumání samičích exemplářů ukázalo, že tyto zlatěnky disponovaly dosud nevídaným zadečkovým aparátem tvořeným třemi chlopněmi se štětinkami. Pravděpodobně šlo o uchopovací systém, který sloužil ke znehybnění vysoce mobilní, okřídlené nebo skákající kořisti během kladení vajec.
Zlatěnky zřejmě nebyly schopné pronásledovat svou oběť, místo toho čekaly s otevřenou pastí na neopatrného hostitele. Z nakladených vajíček se v něm pak vylíhly larvy, které jej doslova vyjedly zevnitř.
