Vývojová linie vlků obecných je patrně stará asi dva miliony let. Ze spodního pleistocénu pochází druh Canis etruscus, z něhož se vyvinul Canis mosbachensis – přímý předek vlků obecných, který žil v Evropě před 1,4 milionu až 400 tisíci let.
Podle stáří nalezených fosilií se zdá, že vlci obecní vznikli v Eurasii, odkud se dostali do Severní Ameriky. Paleontologické nálezy ukazují, že vlci obecní žili napříč severní polokoulí nejméně 300 tisíc let.
Přelomový objev genetické studie
Většina dnešních vlků, kteří žijí v Evropě, Asii a Severní Americe, však podle genetické studie z roku 2020 (odborný časopis Molecular Ecology) není potomkem místních vlčích populací. Jejich předkové byli vlci, kteří v období posledního ledovcového maxima před asi 25 tisíci lety žili v Beringii mezi Eurasií a Severní Amerikou a odtud expandovali na oba kontinenty.
Jak vlci přežili konec doby ledové?
Na konci doby ledové vlčí populace zřejmě tvořila vysoce propojenou síť. Neustálý tok genů napříč kontinenty přitom umožnil vlkům efektivně reagovat na klimatické změny a přizpůsobovat se měnícím se podmínkám. I to může být jeden z důvodů, proč vlci – na rozdíl od mnoha jiných zástupců megafauny – vlci konec doby ledové přežili a v Severní Americe i v Eurasii žijí dodnes.
Přečtěte si další příběhy o pravěkých šelmách a zvířatech z doby ledové:
