Jeden z nejzvláštnějších druhů žraloků je jedním z největších: Přes 12 metrů dlouhý žralok veliký (Cetorhinus maximus) je druhý největší žijící druh (po žralokovi velrybím). Žije ve všech světových oceánech, pomalu brázdí vodu a bizarně rozevřenou tlamou filtruje z vody plankton, kterým se živí.
Objem tlamy je ohromující, uvádí se, že za jednu hodinu žralok veliký prožene přes své žaberní filtry asi 2000 metrů krychlových vody. Tlama, která připomíná hluboký koš na prádlo, je unikátní adaptací pro filtraci planktonu, které se podle nové studie přizpůsobila i jeho kůže.
Nečekaný objev: Proč kůže žraloka velikého roztrhala vědcům rukavice?
Pokud byste pohladili běžný druh žraloka ve směru od hlavy k ocasu, připadala by vám jeho kůže hladká. V opačném směru byste si odřeli dlaň o výběžky plakoidních šupin, které jsou u žraloků tvořené dentinem a sklovinou a svým složením se tedy podobají zubům. Výběžky směřují dozadu, aby snižovaly odpor vody při plavání.
O tom, jak odlišná situace nastane u žraloka velikého, vypráví autor výzkumu Mike Schindler z Hongkongské univerzity. Když se jej vědci dotkli rukama v rukavicích, rukavice se okamžitě protrhly. Naznačovalo to, že šupiny žraloků velikých jsou uspořádané jinak než u jiných druhů.
Plakoidní šupiny: Kůže silná jako sloní pancíř
Vědci se tuto anomálii rozhodli blíže prozkoumat. Skenování povrchu těla laserem a mikroskopická analýza šupin muzejních exemplářů ukázaly několik rozdílů. Prvním je velikost: Plakoidní šupiny žraloků velikých jsou větší než u většiny jiných žraloků a rozpoznatelné i pouhým okem.
Dalším rozdílem je tvar. Místo jediného hákovitého výběžku, který míří dozadu, mají šupiny žraloka velikého řadu „tesáků“, které míří do všech světových stran. Neobvyklé je i to, že se šupiny shlukují do větších celků, které vědci přirovnávají k dlažebním kostkám.
„Dlažební kostky“ jsou rozmístěny především tam, kde se kůže žraloka velikého při pohybu nejvíce deformuje. Právě to jí dodává vrásčitý vzhled podobný kůži slona, který u jiných žraloků nenacházíme. Bloky dlažebních kostek jsou odděleny holými kožními záhyby, které umožňují, aby se kůže při rozevření tlamy extrémně natáhla. U zavřené tlamy pak holé záhyby překrývají zoubky šupin okolních bloků, které do sebe dokonale zapadají.
Autoři studie se domnívají, že kvůli pomalému plavání žraloků velikých jejich plakoidní šupiny ztratily svou původní hydrodynamickou funkci. Místo toho pak vytvořily jakýsi roztažitelný pancíř, který se dokáže přizpůsobit i maximálně rozevřeným čelistem.
• Rychlost plavání žraloka velikého dosahuje jen 5 km/h.
• Neškodný žralok veliký je občas zaměňován s obávaným „velkým bílým“.
• Žralok veliký často plave v malých skupinkách.
Nový druh žraloka: Chodící žralůček z Indopacifiku
Nejde o zdrobnělinu, žraloci rodu Hemiscyllium se v češtině skutečně jmenují žralůčci. Obývají mělká moře Indopacifiku, dosahují přibližně metrové délky a často se chovají v akváriích. Některé druhy dokážou své ploutve využívat jako nohy a za odlivu „chodit po čtyřech“ po plochých útesech. Chodecký rekord žralůčka je asi 30 metrů. Zoologové rozeznávají asi 17 druhů.
Mezi ně právě přibyl jeden nový druh žraloka: Žralůček Hemiscyllium dudgeonae, který dostal jméno po své objevitelce. Australská vědkyně Christine Dudgeonová jej během nočního výzkumu žraloků odchytila do ruky na útesech jihovýchodně od Papuy Nové Guineje. Že drží v ruce nový druh žraloka, jí prozradil neobvyklý barevný vzor na jeho kůži.
Zajímá vás fascinující svět mořských predátorů a podmořských obrů? Přečtěte si také tyto články na ábíčko.cz:
