Snad každý z nás někdy viděl glóbus. Existuje v různých provedeních. Viděli jste ale někdy glóbus, na kterém je noční obloha, hvězdy a souhvězdí – tedy model nebeské sféry, kterou běžně vidíme nad našimi hlavami?
Pokud se podíváte na oblohu, vypadá skutečně jako kdyby někdo rozřízl sféru na dvě poloviny. Pokud budete sledovat nějakou hvězdu nebo souhvězdí pozorně, všimnete si, že se během desítek minut pohnula. Celá nebeská sféra se totiž otáčí okolo osy, která směřuje někam do oblasti, kde se nachází hvězda Polárka.
Nebeská sféra
Nebeská sféra, jak ji astronomové zobrazují, je pouze smyšlená koule, na kterou se promítají všechny hvězdy, souhvězdí a nebeské objekty. V centru Země je zemské jádro, v centru nebeské sféry jste vy! Pozorovatel, který stojí na povrchu Země a sleduje právě teď oblohu.
Nebeská sféra je glóbusu v mnoha ohledech podobná. Najdeme na ní nebeské póly, které protíná osa, okolo které se otáčí. Nebeské póly tak představují průměry zemských pólů. Na severním pólu bychom měli přímo nad sebou nebeský severní pól a analogicky to bude na jižním pólu.
Dráha Slunce
Pokud si protáhneme zemský rovník do nekonečna, získáme nebeský rovník. Na glóbusu nebo na Zemi máme zeměpisnou délku a šířku. Na nebeské sféře je to rektascenze (rovnoběžná s rovníkem) a deklinace (kolmá na rovník). Pomoci rektascenze a deklinace lze určit polohu objektu na obloze.
Na nebeské sféře nalezneme také něco, čemu se říká ekliptika. Jedná se o dráhu Slunce v průběhu roku. Pokud by byla zemská osa kolmá na rovinu, ve které Země okolo Slunce obíhá, byla by ekliptika stejná jako nebeský pól, ale už při pohledu na glóbus víme, že zemská osa je skloněna o 23,5 stupně, takže skloněna je také ekliptika. Díky tomuto sklonu se na Zemi střídají roční období. Nesouvisí to tedy vůbec se vzdáleností Země od Slunce.
Slunovrat a rovnodennost
Jak to ale celé souvisí se slunovratem? Pokud si na nebeskou sféru nakreslíte deklinaci nebo přesněji deklinační kružnice a budete pozorovat v průběhu roku pohyb Slunce po ekliptice, tak zjistíte, že v době slunovratů má největší (letní slunovrat) nebo nejmenší (zimní) možnou deklinaci. Trochu zjednodušeně se dostane nejdál od rovníku. Existuje také situace, kdy je Slunce na ekliptice k rovníku nejblíže, dokonce tak, že ho protne. Tomu říkáme rovnodennost a začíná tím jaro nebo podzim.
Zimní slunovrat
Pohyb Slunce po ekliptice najdeme i na glóbusu. Konkrétně v podobě obratníků Raka a Kozoroha. Jedná se o nejsevernější a nejjižnější rovnoběžku, ve které může být Slunce tzv. v zenitu, což znamená přímo nad naší hlavou. Obratníky mají zeměpisnou šířku asi 23,5 stupně, což samozřejmě opět odpovídá sklonu zemské osy. Během zimního slunovratu dosáhne Slunce zenitu na obratníku Kozoroha, během letního zase na obratníku Raka.
Datum slunovratů i rovnodenností se každý rok mírně liší. Zimní slunovrat letos začíná 21. prosince 2020 v 11:02. Kdy začíná slunovrat a rovnodennost v dalších letech? Stačí se podívat na heavens-above.com.
Země a Slunce
Země se okolo Slunce pohybuje po dráze, která sice připomíná kružnici, ale kružnice to není. Vzdálenost Země od Slunce se tak průběžně mění od zhruba 147 milionů kilometrů po 152 milionů kilometrů.
Nejblíže je Země ke Slunci krátce po Novém roce. Říká se tomu přísluní nebo také perihelium. V roce 2021 nastane 2. ledna ve 14:51. Analogicky existuje odsluní alias afélium, které nastává okolo 4. července. Země se v něm nachází nejdál od Slunce. V roce 2021 nastane odsluní 5. července ve 23:27.
Slunovrat a Vánoce
Mnoho kultur v minulosti slunovrat oslavovalo a některé oslavují dodnes. Vidí v něm něco magického. Existuje hypotéza, že datum Vánoc bylo zvoleno právě na období slunovratu, aby se tím pomohlo šířit křesťanství. Podle ní by se Ježíš Kristus 24. prosince v Betlémě nenarodil. Patrně se nenarodil ani v roce 1.
Pokud budeme věřit příběhu o betlémské hvězdě, pak se patrně narodil mezi léty 3 až 7 před naším letopočtem. A onou betlémskou hvězdou pravděpodobně nebyla hvězda, ba ani kometa, jak je vyobrazována, ale zřejmě blízké setkání některých dvou jasných planet.
Podobná setkání dokáží astronomové určit i zpětně do minulosti a v letech 3 až 7 před naším letopočtem jich pár bylo. Když se pak sestavoval současný kalendář a jako dělicí linie se zvolilo narození Krista (před a po), tak se počtáři zřejmě dopustili několika chyb a kalendář nechtěně „posunuli“.
