Sonda BepiColombo, která odstartovala v říjnu 2018, se skládá ze dvou částí. Evropský modul MPO (Mercury Planetary Orbiter) bude zkoumat planetu Merkur jako celek, japonský Mio, známý také jako Mercury Magnetospheric Orbiter, se zaměří na magnetosféru Merkuru. K jejich rozdělení dojde při příletu k Merkuru v listopadu 2026, kdy obě části vstoupí na jeho oběžnou dráhu.
Šestý průlet nad nejmenší planetou
BepiColombo během své mise šestkrát prolétla nad Merkurem. Při těchto průletech nejen zkoumá nejmenší planetu Sluneční soustavy, ale především upravuje svou dráhu a postupně zpomaluje. Poslední, šestý průlet proběhl 8. ledna. Začal ve stínu Merkuru, takže sonda musela více než dvacet minut fungovat pouze na své baterie.
Rozhodně však nezahálela. Prolétala oblastmi, kde mohou nabité částice proudit z magnetického ohonu planety směrem k jejímu povrchu. V rámci průletu se dostala pouhých 295 kilometrů nad severní pól Merkuru.
Pod námi je Merkur
Během průletu nad Merkurem kamera M-CAM 1 na přeletovém stupni sondy pořídila řadu snímků. Zaměřila se na vulkanickou pláň Borealis Planitia. Tato oblast je posetá krátery, z nichž velkou část před 3,7 miliardy let zahladila láva. Kamera rovněž zachytila Caloris Basin (Pánev tepla), největší kráter na Merkuru i v celé Sluneční soustavě. Jeho průměr činí 1500 kilometrů a část pánve je zaplněna ztuhlou lávou.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
