Základem zesilovače je integrovaný obvod LM 386. Lidově se mu říká šváb nebo brouk a má 8 nožiček. Integrovaný obvod je složitý stroj plný diod a tranzistorů sloučených na jeden kousek křemíku. Na povrchu pouzdra objevíte vždy nějakou značku. Může to být malý žlábek nebo kolečko (každá firma to má jinak), které vás navedou. Značce se říká klíč a pod ním je nožička jedna, jako na obrázku.
Máme tedy operační zesilovač. Značí se trojúhelníkem a svým kódem LM 386. Každá nožička má své číslo a svou funkci. Trojka přivádí signál (in), šestka zase energii od baterie. Na pětce máte výstup (out). Zapojením součástek mezi nožičkami jedna a osm se určuje stupeň zesílení.
A teď se pustíme do práce. Pro tentokrát použijeme tzv. vrchní montáž (umožní vám snadnější výměnu součástek). Vytvoříte tzv. škrábaný plošný spoj. Jak na to? Obstarejte si jako obvykle kousek cuprexitové destičky a podle obrázku vyškrábejte drážky. Dobře to jde třeba kružítkem nebo odlamovacím nožíkem podle pravítka. Dávejte při tom velký pozor!
Dále budete potřebovat patici s osmi piny, tedy zásuvku s dírkami na zastrčení nožiček integrovaného obvodu. Prohlédněte si nákres zařízení, jak by mělo hotové vypadat. K jeho výrobě budete potřebovat součástky, jejich seznam najdete níže. Osazovat na destičku je můžete v libovolném pořadí. Pozor na plus u kondenzátorů (polarizaci), u plusu je delší nožička, mínus je značené zboku na plášti kondenzátoru v proužku. Dejte si pozor, abyste při pájení nezalili vyškrábané dělící cestičky, zařízení by nefungovalo. Pájky dávejte raději co nejméně.
Při osazování nezapomeňte dodržovat estetiku. Tedy zkracujte nožičky na minimum, ať součástky sedí co nejblíže k desce. Nejde jen o vzhled, ale i o praktičnost. Dlouhé nožičky se zbytečně pletou tam, kde nemají. Aby vás případně pájené součástky nepálili do prstů, používejte kleštičky nebo větší pinzetu. Tímto jste došli do cíle, výrobek připojte k baterii a reproduktoru. Jako signál můžete použít pro zkoušku bzučák (vyráběli jsme ho v 6. díle Rychlokurzu elektro) nebo krystalku z minulého dílu. Zdroj připojujte vždy na zem, mínus baterie, a k nožičce 3 integrovaného obvodu.
A na závěr si ještě můžete trochu pohrát s hlasitostí. Zkuste odpojit kondenzátor 10 mikro Farad (najdete ho mezi nožičkami 1-8). Pokud jste připojení ke krystalce, bude po odpojení kondenzátoru srozumitelnější, i když méně hlasitý. Množství signálu můžete korigovat před řazeným potenciometrem 10 kΩ, zamezíte tak nežádoucímu kmitání (brčení).
TIP:
Až vám výrobek začne pracovat, je dobré ho zajistit, aby se vám nezničil. Nejde nechat přístroje pospojované jen vodiči a tahat za ně. Nejjednodušší je přišroubovat části na prkénko nebo je přilepit tavným lepidlem. Hezká by byla třeba nějaká krabička.
Co budete potřebovat?
Dva elektrolytové kondenzátory 220 mikro Farad
Jeden elektrolytový kondenzátor 10 mikro F
Integrovaný obvod LM 386
Patici s osmi piny
Klip na baterii 9V. Reproduktorek 8 Ohm
Rezistor 10 Ohm
Kousek cuprexu
Výzva: Tvoříme se čtenáři ábíčka
Rychlokurz elektro pro vás připravujeme ve spolupráci s vedoucím kroužku elektrotechniky v Národním technickém muzeu Milošem Milnerem. Také jste si vyrobili něco zajímavého? Pošlete nám vaše nápady a fotky výrobků na Facebook ábíčka nebo do redakce. Ty nejlepší nápady pak zveřejníme i s podrobným návodem, jak je vyrobit.
