Na oběd v Londýně, odpolední káva s obchodními partnery v New Yorku a na večerní turnaj v badmintonu zajít v Paříži před setměním. I tak mohly vypadat některé dny důležitých byznysmenů, kteří v minulosti využívali nadzvuková letadla Concorde k superrychlé přepravě přes Atlantský oceán.
Po sérii tragických nehod však britsko-francouzské stroje Concorde v roce 2003 zmizely z nebes a zamířily do muzeí. Nadzvukové civilní letouny tak postrádáme v provozu už téměř dvacet let. Situaci se brzy pokusí změnit hned několik společností, které věří, že civilní lety s nadzvukovou rychlostí (alespoň MACH 1, tedy 1235 km/h) mají v budoucnu smysl a najdou si své zákazníky.
Tanky a nadzvuková letadla Concorde a TU-144 • Zdroj: ABC
Jako létat do vesmíru
Letadlo X-59 QueSST
Pokrok v civilním letectví je často výsledkem spolupráce s vývojovými týmy v armádě nebo ve vládních agenturách. I to je případ letadla X-59 QueSST, které společně staví firma Lockheed Martin a americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA). Bude létat ve výšce 55 000 stop (cca 16,7 km) rychlostí MACH 1,4 (1575 km/h), tedy supersonickou rychlostí. Hluk doléhající na zem má činit 60 až 75 decibelů, což je prý zhruba stejná hlasitost, jako když se zavřou dveře u auta. Výzkumná verze je dlouhá 30 metrů a má rozpětí křídel 9 metrů, zároveň se však připravuje i mnohem větší civilní varianta pro 40 pasažérů.
Letadlo na biopohon
Boom XB-1 a Boom Overture
Také společnost Boom Technology se rozhodla nejprve postavit zmenšený prototyp s označením Boom XB-1, aby otestovala funkčnost designu a leteckých systémů. Na ten naváže letoun Boom Overture až pro 88 pasažérů, který má létat rychlostí MACH 1,7 (1800 km/h). Ze všech současných projektů se právě ten od společnosti Boom nejvíce přibližuje Concorde, avšak počítá s výrazně nižší spotřebou speciálně upraveného biopaliva.
Velký zájem už projevily například americká aerolinka United Airlines nebo vláda USA, která by ráda nadzvukovými stroji přepravovala ústavní činitele. Továrna v Severní Karolíně, kde bude výroba Boom Overture probíhat, se má začít stavět ještě letos. První let velké dopravní verze tohoto nadzvukového letadla, o kterém jsme psali již v ABC 25–26/2016, má proběhnout v roce 2026.
Z Dubaje do celého světa
Spike S-512
Úplně jiný přístup k nadzvukovému létání volí firma Spike Aerospace z amerického Bostonu, která se domnívá, že velmi rychlé, ale zároveň nesmírně drahé lety mají striktně omezenou klientelu. A tak navrhla luxusní letoun z kategorie tzv. „business jetů“ s kapacitou pouhých 12 pasažérů.
Mezi jeho specifika patří to, že v kabině nenajdeme žádná okna, jimiž by dovnitř pronikal hluk, ale širokoúhlé televize, které budou promítat venkovní obraz snímaný kamerami. Odlišný je také materiál – místo obvykle používaného hliníku půjde o superlehké kompozity. Spike S-512 má najít své odběratele především mezi miliardáři nebo arabskými šejky, může se však stát také členem flotil určených ke krátkodobému pronájmu.
Pole poražených
Cesta k úspěšnému přivítání prvních pasažérů na palubách nadzvukových dopravních letadel bude ještě relativně dlouhá a spletitá. Vývoj v této oblasti je totiž skutečně nejistým podnikem, navíc s obrovskými náklady v řádech desítek miliard korun. V loňském roce například po dvaceti letech ukončila svůj projekt nadzvukového letadla firma Aerion Supersonic, která spolupracovala s tradičním výrobcem dopravních letadel – společností Boeing. Problémy staví inženýrům do cesty například vysoká spotřeba paliva, nadměrný hluk a ohřívání trupu letadla ve vysoké rychlosti.
Putování za slávou
Plány na konstrukci vlastních nadzvukových letadel ohlásily nedávno například vlády Číny či Japonska. Ale také podnikatel Richard Branson, který se svým strojem Virgin Galactic letěl v červenci 2021 až na hranici vesmíru. Americká vláda je možná o něco zdrženlivější, vždyť jméno jejího testovacího letounu X-59 QueSST v sobě skrývá vlastní hříčku. QueSST je zkratkou pro Quiet SuperSonic Technology (tichou nadzvukovou technologii), slovo quest však v angličtině znamená také úkol, snahu či dlouhé a náročné putování. A tento úkol má zatím lidstvo v kategorii nesplněných.
Výlet do nadzvukové historie
Pokud byste si chtěli slavný nadzvukový letoun Concorde a jeho sovětskou kopii Tu-144 prohlédnout na vlastní oči, máte jedinečnou příležitost v technickém muzeu v německém Sinsheimu (video z naší návštěvy najdete tady). Od českých hranic je vzdáleno jen 3 hodiny cesty autem. Přestože se zvenku obě letadla jeví majestátně, možná budete překvapeni, jak minimalisticky a stísněně působí jejich interiéry. V Sinsheimu naleznete i mnoho dalších technických divů, o kterých jsme psali v ABC 13/2019:
Boj s aerodynamickým třeskem
Velkým strašákem při vývoji nadzvukových letadel je aerodynamický třesk, který možná znáte pod anglickým názvem „sonic boom“. Dochází k němu, když je zdroj hluku (v tomto případě letadlo) rychlejší než zvuk, což má za následek sčítání amplitud a vznik rázové vlny s extrémní hlasitostí. Nejznámějším příkladem aerodynamického třesku z přírody je hrom, uměle jej dnes produkují zejména nadzvuková vojenská letadla a rakety.
Hlavně nikoho nevyděsit
Právě boj s hlasitostí nadzvukových letadel je klíčové téma při designu a každý k němu přistupuje trochu jinak. Zatímco firmy jako Lockheed Martin nebo Gulfstream Aerospace spolu s NASA zkoumají, jak dosáhnout ztišení třesku, v Boeingu předpokládali, že jimi podporovaná letadla Aerion budou létat nad zemí jen rychlostí 0,95 MACH a supersonického letu dosáhnou až nad oceánem, kde hluk tolik nevadí. Tento pragmatický přístup vychází z toho, že nadzvukové civilní lety jsou dnes ve většině zemí zakázány zákonem a mohou se odehrávat jen v předem určených testovacích koridorech nad neobydlenými oblastmi.
Porovnání rychlostí:
Subsonická rychlost < 0,8
Transsonická rychlost 0,8–1,2
Supersonická rychlost 1,2–5,0
Hypersonická rychlost 5,0–10,0
Vysoko-hypersonická rychlost 10,0–25,0
Rychlost je uvádána v Machově čísle, kdy 1 Ma = přibližně 1225 km/h.
Objevte další zázraky moderní techniky:
