Jak funguje likvidace chemických havárií?
Když se na silnici srazí několik osobních aut a vyteče z nich nafta nebo benzin, obvykle stačí zasypat uniklé pohonné hmoty látkou, která je do sebe dokáže natáhnout – tzv. sorbentem.
Víte ale, co se děje, pokud se do větší nehody přimotá například cisterna převážející tisíce litrů nějaké nebezpečné látky? K vyřešení takové situace je často potřeba přizvat specializovanou hasičskou jednotku. A právě tu jsme měli možnost na základně ve Slaném navštívit.
Při úniku škodlivých látek hrozí takzvaná kontaminace neboli zamoření životního prostředí – hlavně vody a půdy. Dává proto smysl, že se jednotka požární ochrany, která tomu má zabránit, jmenuje Dekonta.
Funguje už 24 let, od roku 2006 je přidruženou jednotkou Integrovaného záchranného systému (IZS). Na místo potenciální ekologické katastrofy ji buď volají profesionální hasiči skrze dispečink nebo odbor životního prostředí náležící k obci či městu, kde se událost stala.
Speciální jednotka Dekonta: Výjezd do 30 minut kamkoliv
Pro hasiče z dekontaminačního týmu platí trošku jiná pravidla než pro ty klasické. Pohotovostní jednotka s prvními třemi členy je v kteroukoliv denní i noční hodinu připravena vyrazit kamkoliv po České republice do 30 minut. Následují ji další týmy a hasičská vozidla dle potřeby.
Celkem tvoří jednotku hasičů Dekonta 36 lidí, z toho zhruba třetina jsou takzvaní řešitelé. Mají různé specializace, třeba hydrogeologie či chemie. A jde o ty vůbec nejdůležitější lidi, kteří po příjezdu přebírají místo zásahu a jsou zodpovědní za určení dalšího postupu prací, kterým se odborně říká sanační.
Jednotka Dekonta vyjíždí k nějaké ekologické havárii či jiné nahlášené události, kde jsou její znalosti a zkušenosti potřeba, v průměru asi dvakrát týdně. Kromě nehod cisterne jde například o úniky z ropovodů a produktovodů (trubek přepravujících po Česku naftu a benzin), letecké havárie nebo nálezy nebezpečných látek, které je nutné odborně zajistit a zlikvidovat.
Účastní se třeba také preventivního čištění prostor pražského metra. Obvykle je potřeba ochránit zdroje vody, Dekonta má proto k dispozici i několik člunů. A čas od času se objeví výjezd, kde se uplatní lezecké družstvo.
Náročná příprava a špičková technika pro ekologické havárie
Každý z členů jednotky musí absolvovat fyzicky náročný výcvik na hasičském polygonu, následuje série odborných školení zaměřujících se na různé druhy nebezpečných látek a nakládání s nimi.
„Rozhodně to není práce pro někoho, kdo má rád svůj klid a je nervózní z toho, když se musí rychle a správně rozhodnout pod obrovským tlakem,“ vysvětluje Tomáš Staněk, který má v rámci ekologické havarijní služby na starosti především velké průmyslové havárie. Provádí nás po zázemí a ukazuje, k čemu slouží jednotlivá vozidla a speciální technika.
Do této kategorie spadá i takzvaný sací vůz, který umí vytvořit obrovský podtlak a doslova „nacucnout“ do své nádrže nebezpečné látky z okolí. Má podvozek odolný vůči požáru a certifikaci pro provoz v podmínkách, kdy hrozí výbuch sloučenin rozptýlených do ovzduší.
„Vůbec největšímu nebezpečí jsou ale členové jednotky Dekonta vystaveni tehdy, když se jedná o únik karcinogenních či mutagenních látek. Tedy takových, které mohou způsobovat rakovinu nebo změnu genetického kódu lidských buněk,“ vysvětluje Staněk. Zdůrazňuje ale, že cílem jednotky nikdy není nasazovat při záchranných akcích vlastní životy.
Hasiči, kteří nehasí: Unikátní role v záchranném systému
Svědčí o tom i všudypřítomné protichemické obleky, dýchací přístroje a nádrže určené pro přečerpávání nebezpečných látek. „Důležité je zmínit i to, co vůbec neděláme. A to je hašení požárů,“ upozorňuje Tomáš Staněk.
Slyšet tato slova na hasičské základně může znít možná trochu paradoxně. Ale je to připomínka toho, že v rámci Integrovaného záchranného systému má každá jeho složka svou pevně vymezenou roli a v případě katastrofy se věnuje tomu, co umí nejlépe. Dekonta má četné zkušenosti i ze zahraničí, likvidovala například chemické zbraně, které se našly po svržení diktátora Libye Muammara Kaddáfího.
Ještě než se rozloučíme, nasedáme do jednoho z vozů a jedeme se podívat na plochu sloužící k biodegradaci (přirozenému odbourávání) vybraných látek. Sedět tři a půl metru nad úrovní silnice není úplně zážitek pro slabší povahy, hasičské auto pocitově jede výrazně rychleji než ve skutečnosti a siréna je tak hlasitá, jako by se snad rozeznívala přímo uvnitř mojí hlavy.
Svěřuji se s nepříjemnými pocity našemu průvodci. „Na to si člověk opravdu rychle zvykne. A hlavně má při cestě na zásah tak vysoký adrenalin, že podobné maličkosti vůbec nevnímá,“ směje se Tomáš Staněk.
