Po rodičích a prarodičích můžete zdědit ledacos. Třeba i chuť vyrábět si věci vlastníma rukama. Přesně to je případ pětatřicetiletého Luboše Dušičky, který si doma postavil velomobil – šlapací vehikl s karoserií. Na první pohled vypadá jako malé auto, ale pohání ho hlavně lidské nohy. Oba Lubošovi dědové byli kutilové, táta také a on v rodinné tradici pokračuje i v 21. století.
Nápad na šlapací auto: Kamarád do deště a metoda pokus-omyl
Původně vystudoval strojírenství a dnes se živí správou budov. Už od patnácti let jezdil všude na kole nebo koloběžce a postupně se z toho stala vášeň. Jediný problém? Déšť. Když několikrát promokl cestou do práce, začal hledat řešení. Na internetu narazil na velomobily – aerodynamická šlapací vozítka s uzavřenou kabinou. Jenže jejich cena odpovídala novému autu. A tak padlo jasné rozhodnutí: postavit si vlastní šlapací auto.
Začátky nebyly jednoduché. První rám vznikl ještě v Lubošově prvním zaměstnání, kde si ho společně s kolegy svařil z ocelových jeklů se čtvercovým průřezem. Brzy se ale ukázalo, že tvar konstrukce není ideální a jízdní vlastnosti mají k dokonalosti daleko. Projekt proto na čas odložil. V devětadvaceti letech přišla vlastní rodina, nové bydlení a s tím i jiné priority.
Převod plánů a inovativní kapota z 3D tiskárny
K velomobilu se Luboš vrátil až o několik let později. Na internetu našel plánky podobných strojů, jenže od autora z Velké Británie, který vše počítal v palcích a stopách, tedy imperiálních jednotkách. Luboš proto musel každou míru pracně převádět na milimetry a centimetry v metrickém systému.
Povedlo se a druhý pokus už dopadl mnohem lépe. Rám si opět svařil sám. Pracovat se svářečkou ho naučil otec. Konstrukci postupně vylepšoval, až vznikla současná třetí verze – lehká, pevná a dobře ovladatelná.
Zásadní posun přinesla v roce 2023 3D tiskárna české značky Prusa. Díky ní si Luboš začal vyrábět přípravky, které mu pomáhaly například při přesném řezání jeklů pro konstrukci. Když viděl, co všechno 3D tiskárna dovede, napadlo ho, že by ji mohl využít i k výrobě karoserie místo překližky a hliníku, o kterých uvažoval původně.
Výbava do provozu a kola ze smeťáku
Karoserii nakonec složil jako stavebnici z tištěného rámu a výplňových desek, které do sebe zapadají podobně jako díly stavebnice Seva. Proto také svůj velomobil nazval Segment – jednotlivé segmenty se do sebe zasouvají díky perodrážce a dají se snadno vyměnit. Okna včetně předního vyřezal z plexiskla silného tři milimetry. Nechybí ani osvětlení včetně směrovek. Přední světlomet má výkon 850 lumenů, takže Luboš se nebojí vyjet ani v noci.
Většinu součástek se Luboš snažil sehnat co nejlevněji. Mnohé získal ze starých kol na sběrném dvoře v domovském Rakovníku. Pomohl mu také kamarád, který při vyklízení půdy našel staré křeslo pro vozíčkáře. Z něj si Luboš vyřezal letmé náboje do předních kol – ty drží kolo na rámu pouze z jedné strany, což se mu hodilo.
Nejvíc peněz spolkl pomocný elektromotor s baterií, který pomáhá při šlapání do rychlosti 25 km/h. Celkové náklady se vešly zhruba do 40 000 korun. Největší hodnotu na celém projektu ale má čas. Luboš mu věnoval stovky hodin.
Testování velomobilu a festival Maker Faire
Výsledkem je stroj, který váží asi 40 kilogramů a kombinuje prvky kola i auta. Má tři kola, zrcátka, uzavřenou kabinu a umožňuje pohodlnou jízdu za každého počasí. Teď Luboše čeká to nejdůležitější – dlouhodobý test velomobilu Segment v reálném provozu. Jak obstojí materiály i konstrukce v létě a v zimě, ukáže čas.
Maker Faire Velomobil můžete vidět na festivalech Maker Faire po celé republice. A ábíčko je u toho. Jsme totiž s festivalem od prvního ročníku 2018. Více o festivalu v různých českých městech najdete na webu makerfaire.cz.
